On vidí, On ví, On se stará: Evangelium podle Lukášeគំរូ

SOAP: Lukáš 12:29–32

Ježíš povolal své učedníky a ze všech sil se snažil, aby chápali, co stojí ho následovat. Když Lukáš psal toto evangelium Teofilovi a dalším členům prvotní církve, zdůrazňoval jedinečnost Ježíšova učení a Jeho autoritu nad zákonem.

Ježíš předstupoval před zástupy i náboženské vůdce opásán pravdou a byl neústupný. Když jejich teologie a chování potřebovaly napravit, On to jasně řekl. Mezitím, co káral a opravoval náboženské představené, vedl a vyučoval své učedníky. Mnohokrát odvrátil od davu, aby učedníkům vysvětlil, co přesně řekl, nebo jim dal nějaké poučení.

Jednou Ježíš káral jednoho muže za jeho chamtivost. Upozornil ho, že chamtivost a pozemské bohatství mohou člověku bránit v následování Krista a držet ho tím mimo Boží království. Učil celý dav, aby si nehromadil bohatství na zemi.

Pak se obrátil k učedníkům a řekl jim, aby si nedělali starosti. Sice nebyli bohatí, ale nemuseli se strachovat o budoucnost, protože se o ně Bůh postará. Ježíš rozpoznal jejich nouzi a uznal ji. Nebagatelizoval ji. Řekl jim, že se o jejich potřeby postará, pokud budou nejprve hledat Jeho království.

Může být snadné nechat se strhnout věcmi tohoto světa, především věcmi, co potřebujeme. Abychom přežily, potřebujeme jídlo, přístřeší a oblečení, a to stojí peníze. Ježíš neříká, že je špatné o tyto věci usilovat. Říká ale, že naše námaha by měla směřovat především k budování Jeho království. Když totiž hledáme hlavně Jeho království, On nám věrně poskytne vše, co v životě potřebujeme.

Lidé, kteří následují Ježíše, se mají lišit od zbytku světa. Spíš než o bohatství, bychom měly usilovat o Boží království. To znamená, že budeme čelit odporu, problémům, chudobě, posměchu, a dokonce i smrti. Nejsme v tom všem ale samy. Nebojíme se lidí, máme bázeň a úctu k Bohu. A tento Bůh je Bohem, který vykupuje, obnovuje a ví, co potřebujeme.

Jsme totiž dražší než mnoho vrabců.