On vidí, On ví, On se stará: Evangelium podle Lukášeគំរូ

SOAP: Lukáš 17:17–19

Na cestě do Jeruzaléma učil Ježíš své učedníky víc a víc o tom, co to znamená být opravdovým učedníkem. Lukáš tyto momenty vyučování spojuje s podobenstvími a převyprávěním událostí, skrze které ukazuje, jak lze Ježíšova slova žít v praxi.

Ježíš pronesl tři výroky o svém následování: Zaprvé varoval své učedníky, aby nikoho nesvedli na zcestí. Zadruhé jim nařídil, aby se navzájem kárali, pokud zhřeší, a zatřetí přikázal, aby bezmezně odpouštěli. Dále také dal dva pokyny související s tím, co to znamená mít vztah s Bohem: mít opravdovou víru a mít pokoru služebníka.

Během své cesty do Jeruzaléma prošel Ježíš se svými učedníky kolem skupiny deseti mužů trpících malomocenstvím. Stejně jako mnoho lidí, které Ježíš v Lukášově evangeliu uzdravil, byli i tito muži vyloučeni ze společnosti a normálního života kvůli své nemoci. Ježíš jim řekl, aby se šli ukázat kněžím, a zatímco byli na cestě k nim, byli uzdraveni. Tyto události Lukáš zařazuje bezprostředně za Ježíšovy výroky o tom, jak žít jako opravdový učedník, aby Teofilovi a dalším čtenářům ukázal, jak Kristovy instrukce prakticky naplňovat ve svém vlastním životě.

Pouze jeden z těch deseti malomocných se vrátil, aby Ježíšovi poděkoval. Pouze jeden muž projevil opravdovou víru a ta ho uzdravila i duchovně. Tato „víra o velikosti hořčičného zrnka“ se netýkala množství, ale spíše její kvality. Možná jí neměl mnoho, ale víra, kterou měl, byla opravdová a čistá. Věřil, že ho Ježíš může uzdravit, a poté si také uvědomil, že to byl právě Boží Syn, kdo to udělal.

Během let své služby Ježíš zázračně uzdravil mnoho nemocných. Avšak jen ti, kteří měli opravdovou víru, v něj uvěřili a našli v něm věčný život. Být opravdovým Ježíšovým následovníkem znamená řídit se Jeho přikázáními. Bez víry ale není možné tato přikázání dodržovat. Pravá víra vidí Ježíše takového, jaký je, jako Mesiáše a Božího Syna.