BEZHLAVÁ LÁSKA

Den 6 z 7 • Dnešní čtení

Zamyšlení

Od cesty domů k návratu domů 


Dostáváme se k mé oblíbené části příběhu. Mladý muž se pomalým krokem vydal na cestu. S těžkým srdcem se nejistě šoural domů, krok za krokem nesměle směřoval k domovu. Velice se obával okamžiku, kdy stane otci tváří v tvář. Bál se otcovy reakce na svůj lehkovážný život. Nevěděl, jak mu jen odpoví, až se ho otec zeptá, co udělal se všemi penězi, které od něho dostal. Mezitím otec seděl na verandě svého domu se zrakem upřeným směrem, odkud jeho syn odešel. Denně tam sedával a vyhlížel ho. S toužebným očekáváním doufal, že se snad jeho syn jednoho dne vrátí. Nakonec zahlédl siluetu svého syna, která se zjevila na horizontu. Starý muž se nedokázal udržet. Vyskočil a rozběhl se svému synovi naproti! „...Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho.“ (Lukáš 15:20).


Jak nádherný obraz smíření, přijetí, odpuštění, milosti a milosrdenství! Otec nebyl naštvaný a neměl sebemenší tendenci svého syna soudit. Nebyl zahořklý ani pomstychtivý. Právě naopak – přetékal soucitem k dítěti, které z hloubi srdce miloval. Nenapomenul ho, nepotrestal, ani ho neposlal žít se služebnictvem. Každý den, který ten mladík seděl ve vepříně a snil o domově, sedával jeho otec na terase před domem a čekal, až se jeho syn vrátí domů.