BEZHLAVÁ LÁSKA

Den 1 z 7 • Dnešní čtení

Ztišení

Slovo, které Boha popisuje více, než všechna ostatní  


Ježíš své následovníky často povzbuzoval k tomu, aby důvěřovali Otci, že se postará o jejich potřeby. Poukazoval přitom na příklady Boží věrnosti, které nám zjevuje příroda. Zde hovoří o tom, jak Pán krmí havrany a obléká polní lilie a ujišťuje své učedníky o tom, že jsou pro něj mnohem vzácnější, než ptáci a květiny. Naléhavě je vyzývá, aby na prvním místě hledali Boží království a důvěřovali mu ohledně všeho ostatního. Závěrem přidává následující povzbudivá slova: „Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království“ (Lukáš 12,32).


Ježíš rozuměl tomu, že pro nás nebude snadné důvěřovat neviditelnému Bohu, který nás obdařil pěti smysly, ohledně viditelného materiálního zaopatření. Věděl, že bude vyžadovat odvážnou víru, abychom dokázali důvěřovat v Boží bezbřehou, bezhlavou lásku k nám. Proto kladl důraz na to, aby nám představil Hospodinovu identitu jako našeho Otce. Činil tak vskutku pozoruhodným způsobem. Vykreslil Boha velice povzbudivými slovy, která jsou pro nás útěchou a ujišťují nás o tom, že dobrou vůlí Otce je svěřit nám své Královstí. Ujistil nás, že jsme milovaní a že se můžeme spoléhat na to, že se o nás Otec jako o své děti vždy postará. Když tyto věci vyprávěl ve své době svým učedníkům, dokázali se s tím ztotožnit, protože právě to jejich otcové dělali.


Napříč všemi evangeliemi nalézáme jedno slovo, které Ježíš zas a znovu používal k popisu Boha. Je to slovo „Otec“. V původním jazyce jde navíc o velice emotivně zbarvené slovo – dnes bychom ho spíše přeložili jako „Táta“. Ježíš chtěl, aby jeho následovníci nade vše ostatní dobře rozuměli tomu, že se na Boha mohou obracet s důvěrou jako na tátu, který je bezhlavě miluje více, než jakákoli lidská bytost... Bůh je náš táta, který nás bude vždy bezbřeze milovat a zahrnovat nás svým hojným, nebeským zaopatřením.