BEZHLAVÁ LÁSKA

Den 4 z 7 • Dnešní čtení

Zamyšlení

Od života v troskách k dopadu na úplné dno 


Lidé, kteří žijí s prasaty a živí se s prasaty, se brzy jako prasata začnou i chovat. Hlad dovedl mladíka k zoufalství. Byl ochoten jíst cokoliv, dokonce to nejhorší, nejnechutnější jídlo na světě. Ačkoliv se usilovně pokoušel nasytit čímkoliv, nedokázal svůj hlad zahnat. Původně hledal dobrodružství, úspěch, lásku a zábavu. Cesta, kterou si zvolil, ho ale ve skutečnosti vedla od jednoho úpadku k druhému. Nakonec vše prohýřil, padl až na samé dno a kýženého uspokojení nikdy nedosáhl! 


Přísloví 15:21 nám říká: „Hloupost je radostí pro toho, komu chybí rozum, avšak rozumný člověk bude napřimovat svou cestu.“ Hloupost marnotratného syna byla zábavná, dokud trvala. Protože mu však chyběla schopnost rozlišení mezi dobrým a zlým, dovedla ho nakonec na příšerné místo, o kterém se mu nezdálo ani v jeho nejhorším snu. Potkávám v životě mnohé lidi, kteří žijí v podobném prasečím chlívku. Cpou si břicha těmi nejodpornějšími věcmi, jen aby uspokojili nejhlubší touhy svých srdcí. Bez ohledu na to, jak usilovně se snaží, ale zůstávají osamělí, zoufalí a nespokojení. Hladovějí po něčem, co jim nedokáže nikdo dát... Zdá se, že ať vyzkoušejí cokoliv, nedokáže je to opravdově naplnit.


Někteří jdou až na samou hranu a zkoušejí z života dostat, co se dá – ať už je to v oblasti vztahů, finančního úspěchu či prestižního postavení. Někteří hledají seberealizaci v náboženských úkonech, jiní se noří do hlubin sexu, drog a rock-n-rollu. Ať už se nacházejí na straně sebespravedlivé rádoby vzorné morálky anebo naopak hrůzné nemorálnosti, po čase každému dojde, že naši věčnou duši nedokáže opravdově naplnit nic, co pochází z tohoto světa. Cesta marnotratného syna byla smrtící spirálou, ze které zdánlivě nebylo úniku. Jednoho dne však procitll a pomyslel si: „Jak se tohle vlastně stalo? Jak jsem se sem dostal? Existuje pro mě nějaká pomoc? Nebo jsem už navždy odepsaný?“