Elíša: Příběh neuvěřitelné víry

Zamyšlení
V 2. Královské 5 kapitole čteme o aramejském veliteli armády Námanovi, který trpěl malomocenstvím. Když od své otrokyně uslyšel, že by ho Elíša mohl uzdravit, vydává se do Izraele s dary pro krále. Když se Náman konečně setkává s Elíšou, očekává od něho, že prostě mávne rukou a zbaví jej malomocenství. Místo toho po něm Elíša chce něco úplně absurdního; aby šel a sedmkrát se v Jordánu ponořil. Náman nejdříve odmítá, ale nakonec, po nelehání svých mužů svolí. Když udělá, co mu Elíša řekl, je úplně uzdraven. Námanova reakce na zázrak je velmi obvyklá.

Někdy jste ve vašem životě možná cítili, že vás Bůh volá k něčemu, co v tu chvíli vypadalo trochu šíleně nebo absurdně. Možná jste Boha o něco žádali, stejně jako Náman, ale Jeho odpověď nebyla taková, jakou jste očekávali, a nebyli jste ochotni se pokořit dost na to, abyste se podřídili Božímu vedení. Když Boha o něco žádáme, nikdy bychom to neměli dělat s očekáváním, kdy a jak to přesně udělá. Nejsme větší než Bůh a musíme v Něj vložit veškerou svou důvěru, že to udělá v pravý čas a správným způsobem. My nemáme velení. Bůh je ve velení a jak nám říká Izaiáš 55:8, Boží cesty nejsou naše cesty. Jaké kroky můžete udělat, abyste se plně pokořili před Bohem a uvědomili si, že Jeho cesty nejsou vaše cesty?