Imunní vůči strachu

Den 5 z 5 • Dnešní čtení

Zamyšlení

Víra bez podmínek a otázek


Strach a nevěra nejsou reakcemi našeho intelektu, ale emocionálními reakcemi srdce postrádajícího víru v Boha. Kořeny nevěry nejsou v mysli, ale v srdci.


Z „víry“ se bohužel stal obecný náboženský pojem. Autentická víra však spočívá v přijetí důvěryhodnosti Boha – „Ten, který dal zaslíbení, je věrný“ (Židům 10,23). Víra znamená, že ponecháme věci v Ježíšových rukou, a vykročíme v důvěře a poslušnosti jemu a jeho Slovu. „Důvěřuj Hospodinu“ – tak zní základní biblický princip, takový by měl být náš postoj. „I kdyby mě skolil, budu mu důvěřovat“ (Jób 13,15).


Ježíš očekává, že mu budeme důvěřovat, i kdyby trakaře padaly. Jak to víme? Z jeho pozoruhodného výroku v Lukášově evangeliu: „Někteří z vás budou usmrceni. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se určitě neztratí“ (Lukáš 21,16-18).


Očekává naši důvěru bez ohledu na okolnosti. Víra není jen souhlasem s Písmem nebo expertní znalostí jeho doktrín. Můžeme být biblicky přesní a přesto postrádat skutečnou důvěru v Boha. Víra je dětskou důvěrou v Ježíše, bezbřehou odevzdaností našich životů jemu. Pokud člověk dává modlitbám nějaké podmínky – např. „Budu v tebe věřit, Bože, jestliže odpovíš na tuto modlitbu“ – vyjadřuje tím hrubé nepochopení podstaty víry.


Víte, Bůh vždy nedělá to, co si myslíme, že by dělat měl. Právě proto mu musíme důvěřovat! Kdyby na každou naši modlitbu odpověděl způsobem a v čase, jaký si představujeme, nebyla by víra potřebná. Nezapomínejme, že Bůh je Bohem, ne my. Kdybychom si kladli za podmínku naší důvěry v něj to, že vždy dokonale pochopíme, proč něco udělal nebo neudělal, nepotřebovali bychom skutečnou víru. Bůh od nás žádá důvěru bez podmínek. On je stvořitel vesmíru! Nevleze do krabičky našeho omezeného myšlení, aby nás přesvědčil o tom, že mu máme věřit. Pokud nebudeme věřit, bude to vždy naše ztráta, nikoliv jeho. Kéž nikdy nepochybujeme o Bohu a o jeho dobrotě vůči nám.


Židům 11,6 říká: „Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. “


Podobně v Žalmu 34,9 stojí: „Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště. “ Budeme-li absolutně věřit tomu, že Bůh existuje, že je dobrý a že nás miluje, všechny pochyby a otazníky se rázem rozplynou.


Naše duše naleznou hluboký odpočinek, jaký zažívá spokojené dítě v náručí milujícího otce. „Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.“ (Žalm 91,1-2)