Pavlovy epištoly z vězení: Pavel a FilipštíUkázka

Podstata vytrvalosti: Filipským 1:27

Vytrvalost má podle Pavla dvě stránky – opravdovou víru a spravedlivý život, které fungují jako propojené nádoby. Na jedné straně je vytrvalostí zachovávat víru v Kristovo evangelium, protože jedině z jeho podstaty vychází naše ospravedlnění před Bohem. Pavel o tom psal ve Filipským 1:27, kde vyjádřil svou naději v ně těmito slovy:

… pevně stojíte v jednom duchu a že společně jako jedna duše vedete zápas o víru evangelia (Filipským 1:27).

Jako věřící musíme zůstat pevní ve své oddanosti evangeliu a nikdy se své víry nevzdávat. Toto má na mysli, když mluví o vytrvalosti ve víře.

Opravdovou víru v Kristovo evangelium je možné popsat mnoha způsoby, ale měj na mysli jedno zásadní zaměření křesťanské víry, jak ho Pavel popsal ve Filipským 3:8–9:

A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře (Filipským 3:8–9).

V tomto oddílu Pavel poukazuje na to, že veškeré pozemské postavení a dobré skutky jsou k získání skutečné spravedlnosti a záchrany naprosto bezcenné. To jediné, co ho může zachránit, je Kristova spravedlnost, která se zakládá na víře.

Jsme vytrvalí – pevně stojíme ve víře – dokud zásluhy za své ospravedlnění připisujeme výhradně Kristu. To neznamená, že vytrvalí nebudou nikdy pochybovat. Spíš tady jde o to, že vytrvalá víra nikdy zcela a s konečnou platností nepopře pravdu evangelia. Navíc, skutečná křesťanská víra neznamená, že máme dokonalou teologii. Ve své teologii můžeme mít spoustu, spoustu chyb a nedostatků, a přesto zůstávat věrní základním zásadám evangelia. Ale jakmile přestaneme věřit ústřední pravdě, že jsme zachránění Kristem a jedině Kristem, pak jsme nevytrvali.

Při definování vytrvalosti ve smyslu opravdové víry mluvil Pavel také o spravedlivém životě – jako o vytrvalosti v konání dobra a chvályhodných činů. Například ve Filipským 2:12–13 to vyjádřil takhle:

Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní … S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí! (Filipským 2:12–13).

Tady Pavel mluvil o průběžných dobrých činech, které jsou v souladu se spasením, záchranou. Vytrvalost v dobrých činech ale neznamená, že žijeme dokonale. V tomto životě dokonalosti nikdy nedosáhneme, někdy se dopouštíme dokonce vážných přešlapů. V dobrých činech vytrváváme spíše tehdy, když se snažíme Krista věrně poslouchat.

Klikni zde a sleduj Pavlovy epištoly z vězení: Pavel a Filipští, pátý díl ze série Pavlových epištol z vězení. thirdmill.org