Pavlovy epištoly z vězení: Pavel a FilipštíUkázka

Pavlův příklad vytrvalosti: Filipským 3:1–16

Ve Filipským 3:1–16 Pavel sám sebe uvádí jako správný příklad vytrvalosti ve víře – jak ve smýšlení tak v jednání.

Konkrétně vysvětlil, že když uvěřil v Krista, přestal usilovat o Boží přízeň a požehnání pozemskými metodami a začal se spoléhat výhradně na Krista. Ale ne proto, že by podle světských měřítek selhal. Naopak, podle pozemských měřítek by patřil mezi ty Bohu nejpřijatelnější. Přečti si jeho renomé ve Filipským 3:4–6:

Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby (Filipským 3:4–6).

Jestli si někdy nějaký člověk Boží požehnání za dodržování Zákona zasloužil, byl to Pavel.

Ale pravda je taková, že žádná padlá lidská bytost nemůže být dost dobrá na to, aby si Boží požehnání záchrany a věčného života zasloužila. A tak se Pavel odmítl spoléhat na své pozemské zásluhy a rozhodl se záviset jedině na zásluhách Krista, které mu byly připsány na základě víry.

Současně také vysvětlil, že k zajištění záchrany pouhé vyznání víry nestačí. Naopak, abychom získali věčný život, je nutné ve víře také vytrvat. Musíme si víru uchovat a také musíme žít svatý život, jinak by naše víra byla falešná.

Proto ve Filipským 2:12–16 tak zdůraznil vytrvalost, když o záchraně v Kristu napsal:

Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem… Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši… K čemu jsme ale už došli, toho se držme (Filipským 3:12–16).

Vyznávat víru ústy nestačí. Je nutné ji dokazovat svou vytrvalostí. A pokud nevydržíme zachovávat víru, že nás Kristus zachránil, a zůstávat mu věrní svým zbožným životem až do konce, bude naše víra jen falešná.