Pavlovy epištoly z vězení: Pavel a FilipštíUkázka

Pavlova vytrvalost: Filipským 1:12–26

Pavel nevydržel vězení tím, že by svou trýzeň popíral, nebo v něm nacházel zalíbení, ale tím, že si navzdory svému trápení dokázal uchovat důvody k radosti. A našel si čas tuto radost vysvětlit a obhájit, aby Filipské povzbudil a zbavil je starostí o něj. Jejich péče si vážil, ale nechtěl, aby je jeho těžkosti znepokojovaly.

V této části dopisu se zaměřil na tři zdroje radosti, které uprostřed svých strastí našel. Byl to úspěch jeho současné služby (verše 12–18a), jeho naděje v budoucí záchranu (verše 18b–21) a jeho očekávání další služby (verše 22–26). Vysvětlil, že když se soustředil na tyto dobré věci, byl schopen své strádání snášet lépe.

Například ve verších 12–18a poukázal na to, že ačkoli trpí ve vězení, raduje se z toho, že jeho současná služba pokračuje. Promysli si jeho výčet ve Filipským 1:17–18:

Druzí (hlásají Krista) však z lásky a s vědomím, že jsem tu proto, abych obhajoval evangelium. Ale co na tom! Hlavně že se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus. Raduji se tedy a budu se radovat i nadále (Filipským 1:17–18).

Pavel trpěl mimo jiné proto, že mu záštiplní evangelisté dělali problémy. Ale přestože jemu osobně ublížili, radoval se, že káží pravé evangelium. 

Pavel také našel radost v naději v budoucí záchranu, kterou popisuje ve verších 18b–21. Soustředil se na možnost, že by mohl být nakonec z vězení propuštěn. Jak jsme však už zmínili, jeho utrpení bylo v té době tak těžké, že i smrt by pro něj znamenala vítané vysvobození. Naděje na brzké vysvobození – ať už skrze propuštění, nebo skrze smrt – mu byla zdrojem útěchy. Tento pohled popsal ve Filipským 1:18b–21:

Raduji se tedy a budu se radovat i nadále, neboť vím, že … to vše povede k mé záchraně … ať už skrze život anebo smrt. Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk! (Filipským 1:18b–21).

Na jedné straně Pavla hrozba smrti hluboce znepokojovala, ale na druhé straně byl schopný dohlédnout za vlastní smrt k radosti, která ho čeká v nebi v Kristově přítomnosti. A právě tím, že svou mysl upínal k naději na propuštění nebo na věčnost s Kristem, si dokázal i uprostřed nesnází uchovat radost.

A úplně stejně viděl Pavel zdroj radosti ve své budoucí službě Filipským (1:22–26). Podívej se na jeho povzbuzení ve Filipským 1:25–26:

Kvůli vašemu prospěchu a radosti ve víře tu s vámi všemi zůstanu, aby vaše chlouba v Kristu Ježíši díky mně ještě vzrostla, až se k vám vrátím (Filipským 1:25–26).

Filipští Pavla milovali, a proto je jistě potěšilo, když slyšeli, že stále doufá v život. A také on je miloval a nacházel útěchu i radost při pomyšlení, že v Kristu prospívají.