On vidí, On ví, On se stará: Evangelium podle Lukášeគំរូ

SOAP: Lukáš 1:68–71

Janovo narození vyvolalo velký rozruch. Jeho otec byl již několik měsíců němý a matka byla v pokročilém věku. Všichni sousedé a příbuzní se doslechli, že Bůh této rodině prokázal milosrdenství a radovali se spolu s Alžbětou a Zachariášem.

Zachariáš znal Zákon, slova proroků a všechno, co Bůh pro svůj lid vykonal. Byl knězem, jedním z mála lidí v Izraeli, kteří směli vstoupit na svaté místo – do vnitřní síně chrámu, kde přebývala Boží přítomnost. Byl věrný a zbožný, ale ve chvíli zkoušky se nechal strhnout svou nevírou.

Avšak tentýž Bůh, který přivedl Mesiáše a jeho předchůdce na svět – prostřednictvím zázračných a nepravděpodobných těhotenství – je také Bohem, který Zachariášovi prokázal milosrdenství a odpuštění. Bůh nebyl natolik zaneprázdněn obnovou světa, aby neobnovil Zachariášovu řeč. Když Zachariáš pojmenoval svého syna, projevil jak poslušnost, tak víru v to, co Bůh konal, a Bůh mu nabídl milost.

V té chvíli byl Zachariáš naplněn chválou a hlásal Boží svatost, dobrotu a plán vykoupení Jeho lidu – plán, který se odvíjel přímo před jeho očima.

Dokud nejsme v nebi, nikdy se úplně nezbavíme tužeb, chyb, hanby nebo nevíry. To, co nám ale Zachariášův a Alžbětin život znázorňuje, je způsob, jakým Bůh všechny tyto věci nejen vykupuje, ale také používá ke své slávě. Jejich okolí vědělo, že nemohli mít dítě a vědělo, že Zachariáš byl potrestán za svou nevěru. Když ale v jejich životech uviděli Boží milosrdenství, radovali se.

Bůh nepochybně Zachariáše a Alžbětu během jejich let bolesti a touhy viděl. Navzdory jejich chybám byl milosrdný a oba si použil k povzbuzení lidí kolem nich a k tomu, aby se Jeho jméno stalo velkým. Stejným Bohem je i dnes. Může právě nyní Bůh obnovovat nějakou oblast vašeho života? A třeba i přesto, že po obnově toužíte už tak dlouho, že chvílemi ani nevěříte, že by byla možná?