Návyk vděčnostiUkázka

Právě teď nebeské zástupy v Boží přítomnosti vzdávají díky Bohu. Přemýšlej o tom. Když děkujeme, přidáváme se tak ke sboru Božích stvoření, která pro něj zpívají. Zjevení odstraňuje oponu mezi naším světem a Božím trůnem, takže tento slavný pohled můžeme zahlédnout. Andělé, živé bytosti (což evokuje představy vznešených zvířat ve světě Narnie od C. S. Lewise) a čtyřiadvacet starších přinášejí Bohu své chvály a díky.

Naše pozemská vděčnost Božího lidu se spojuje s Božími anděly v nebi, a společně děkujeme tomu Jedinému, který je hoden našeho uctívání.

A to všechno se odehrává právě teď, v tuto chvíli. A to všechno se bude dít věčně, až nebe sestoupí a Bůh bude přebývat v Nové zemi. Izaiáš nám o tom dnu sděluje, že tam budeme hodovat jako nikdy předtím. V ten den se to nejvybranější jídlo pro Den díkůvzdání ani náhodou nemůže rovnat tabuli prostřené před námi, ani společenství kolem nás a radosti v nás. Taková hostina bude plná vděčnosti, radování a uctívání. Těšíme se na den, až se naše "a žili šťastně až do smrti" přesune z chabé naděje, o níž sníme, do věčné reality, ve které budeme žít.

Jan ze Zjevení nám pomáhá pochopit, že děkování není dočasná a současná duchovní disciplina. Vděčnost nám sem nekápne trošku pozitivnosti do jinak bolestného života v tomto padlém světě. Děkování bude v centru všeho, co budeme na věčnosti dělat.

Jestli jsi křesťan, pak v tomto nahlédnutí do budoucnosti jsi i ty. Ty do toho lidu patříš. Někde v tom obrovském zástupu vzkříšených Jan vidí i tebe. A děkování vylévá naše chvály před Krále. Vděčnost se zmocní tvého srdce a děkování ti bude z jazyka navěky proudit.

Teď děkujeme, protože budeme děkovat celou věčnost. Děkovat v současnosti nás připravuje na nekonečný koncert chval, který nadchází. Každý kmen, jazyk a národ bude společně slavit vykoupení v Pánu Ježíši.

Děkování je naše budoucí poslání. Konečně si budeme užívat všeho a všechno přijímat jako Boží dary. Místo abychom je využívali či zneužívali, nebo si z nich udělali modly, budou pro nás požehnáním ukazujícím zpátky k Bohu. Ať už budeme padat před jeho trůnem, nebo se pohybovat po Nové zemi, všechno povede k Boha-středné vděčnosti.

Doufám, že tě tento pohled na děkování v Boží přítomnosti právě teď, a děkování v Boží přítomnosti v budoucnosti, přiměje k děkování už tady a teď. I když ho ještě nevidíme tak, jak ho uvidíme jednou, přesto ho známe. Očima víry vidíme jeho dobrotu, zajišťování, věrnost, péči a lásku k nám jako k vlastním dětem. Okusili jsme jeho milost, milosrdenství a odpuštění.

Ten nejlepší tréning na budoucnost je dnes kultivovat děkování. Na věčnost se připravujeme tím, že teď děkujeme.