Návyk vděčnostiUkázka

O duchovních disciplinách často přemýšlíme v individualistických termínech. Měl bych si číst Bibli. Měl bych se modlit. Měl bych děkovat. Anebo na druhé straně, někteří zanedbávají osobní návyky a studují Bibli nebo se modlí jen tehdy, když se sejdou s ostatními věřícími. Ale ani jeden z těchto extrémů není zdravý. Potřebujeme si postavit jako prioritu poznávání Boha sami osobně i s druhými.

To se vztahuje i na děkování, a možná obzvlášť na to. Když Bohu děkujeme společně, Boha to nejen vyvyšuje a povzbuzuje naši vlastní víru, ale také to povzbuzuje ostatní věřící.

V žalmu 95 nás žalmista volá k děkování s lidmi a lidem. O Bibli přemýšlíme nejen pro osobní růst, ale abychom se vzájemně z Bible i napomínali, společně zpívali a společně děkovali.

Život věřícího se odehrává ve společenství. Při soukromém čtení Bible je snadné být zbožný. Ale jak můžeš prokazovat trpělivost, milost, laskavost, milosrdenství a lásku bez vztahů? Bible je plná příkazů "vzájemně" a "jeden druhého", které jsou centrem křesťanského života. A to nelze v izolaci. Vzájemně se potřebujeme nejen pro vlastní růst, odpovědnost a povzbuzování, ale potřebujeme se jako společenství, abychom se společně modlili, sdíleli svá břemena, vyznávali si hříchy, opakovali si Písmo a používali ho v praxi, a také společně děkovali.

Obojí, vděčnost i reptání, se šíří, protože to je mezilidská záležitost. Není to jen společné, kolektivní, ale je to přenosné, nakažlivé. Vděčnost nebo reptání předáváme prostřednictvím ducha vděčnosti nebo nadávání, a to buďto společenství buduje nebo ničí. Buďto budeme sdílet životodárnou vděčnost, která uctívá Boha, nebo budeme předávat duši vysávající remcání, které Bohu dělá ostudu.

Nepodceňuj, jak moc můžeš ovlivnit druhé prostými slovy a činy. Když budeš děkovat, vyprávět o Boží dobrotě, sdílet Boží sliby, nebo druhé ujišťovat a povzbuzovat, můžeš být zdrojem dobra, které druhým pomáhá růst. Nebo jim můžeš brát odvahu svými pomluvami, stěžováním, vyléváním své nespokojenosti nebo žárlivosti, svým podrýváním, když vidíš na druhých jen to nejhorší a mluvíš o tom, a svým reptáním, když si myslíš, že život (nebo Bůh) není fér.

Nevděčnost se rozmnožila, když se Izrael rozhodl remcat místo Pánu Bohu děkovat. Místo aby měli srdce připravená přijímat Boží dary, jejich srdce vychladla a ztvrdla do té míry, že dokonce odmítala požehnání. Jako devastující požár v přírodě, nadávání a reptání se šířilo z jednoho člověka na dalšího prostřednictvím jedné sdílené naštvané konverzace.

Vděčnost působí naprostý opak. Jak naše slova mluví o Boží dobrotě - jeho vlastnostech, jeho díle v našem životě, jeho požehnání, o tom, co nás učí a jak v nás působí, a kde kolem sebe vidíme jeho ruku - rozdmýcháváme v sobě navzájem větší víru a vděčnost. Radost a uctívání se odráží z našich malých vyjádření vděčnosti, podobně jako malá kapička zčeří hladinu vody v nádobě.

Používej svůj hlas k děkování za Boží dobrotu. Společně praktikujte děkování. Přizvi ostatní dělat totéž tím, že jim položíš otázky jako "Za kterou jednu věc jsi dnes vděčný?”