Návyk vděčnostiUkázka

V knize Římanům Pavel předkládá dvě cesty, po nich můžeme jít: vděčnost a nevděčnost. Budeme lidmi, kteří buďto děkují, nebo nadávají. Nejedná se tu o místo určení, ale o cesty, které vedou naše kroky buď k Bohu nebo od něj.

Římanům 1 mluví o člověku, kterého od Boha vzdálila jeho nevděčnost, zapomínání na Boha, modlářství (falešné uctívání) a neposlušnost, zatímco Pavel popisuje zbožného člověka jeho vděčností, zbožností, uctíváním a poslušností.

Římanům 12 staví na bohaté teologii kapitol 1-11 a přechází do líčení, jak bychom měli žít ve světle Boží záchranné milosti. Ale když se do Římanům 12 podíváme hlouběji, vidíme, jak Pavel vybírá výrazové prostředky z Římanům 1:18-23 a staví do protikladu následovníky Krista (Řím 12) k těm, kteří Boha odmítají (Řím 1). V tomto srovnávání je děkování to ústřední. Vděčnost vede k oslavování Boha a k růstu v dobrém, zatímco nevděčnost podléhá neznalosti Boha a modlářství namířenému proti Bohu.

Napříč celou Biblí je opomíjení Boha, které se projevuje nevděčností a je spojeno s modlářstvím, k němuž dochází, když lidí odcházejí od Boha a vydávají se za falešnými bohy. Být Bohu nevděčný a zapomínat na něj znamená být hlupák, a biblický blázen vždycky jde za falešnými bohy.

Neděkovat Bohu tím, že na něj zapomínáme, ukazuje na zatemněné srdce a zavírá člověka do ještě větší temnoty. Nevděčný život ukazuje, že někdo Boha ignoruje nebo ho odmítá znát. Srdce plná nadávání, kritiky, srovnávání a nevděčnosti nejsou plná vděčné radosti z Boha a evangelia. Čím déle kráčíme cestou nevděčnosti, tím víc se vzdalujeme od Boží blízkosti.

Jestli nám Římanům 1 předkládá hlupáka, který chodí v nevděčnosti a míří pryč od Boha, Římanům 12 nám pomáhá vidět, jak se následovníci Boha rozhodují pro vděčnost jako cestu uctívání a stezku poslušnosti.

Pavlův jazyk v kapitole 12 o živé oběti vysvětluje, že to je čin vděčnosti. Vztahuje se to k oběti díkůvzdání či systému obětí z izraelského náboženského života a bohoslužby (Lev 7:11-16). Starozákonní oběť díkůvzdání přechází v Novém zákoně v živou oběť. Už neobětujeme zvířata, obilí ani koření. Jako oběť přinášíme sami sebe. Naše oběť není něco mrtvého, ale živého. Není to něco mimo nás, jsme to my. Své uctívání vyjadřujeme vděčným životem, včetně poslušnosti Boha a radování v Bohu.

Existují dvě možnosti jak žít: vděčně nebo nevděčně. Když se vydáme jednou z nich, buď nás přivede blíž k Bohu, nebo nás to od něj vzdálí.

Co máš od Boha? Která požehnání ti dal? Kde ti ukázal svou laskavost, slitování, milost, lásku a věrnost? Kterými zkouškami a zápasy tě už provedl? Co tě naučil o sobě, kdo je on nebo kdo jsi v Kristu ty?