Všechny jazyky: Jak naslouchat mnohojazyčnému BohuUkázka

Odpuštění

Umění odpouštět spočívá v samém srdci křesťanské víry. Ježíš ho zdůrazňuje, když nás učí modlit známou modlitbu Páně a spojuje Boží odpuštění našich vin, nebo jinak řečeno našeho dluhu, s naším odpouštěním lidem.

Víme, že odpouštět je těžké – možná ne tolik ho pochopit, ale určitě ho žít. Také víme, že činy mluví mnohem hlasitěji než slova. Nicméně slova mohou naši činy ilustrovat a utvářet. Tak to vypadá, když vstoupíme do praktického pojetí toho, jak k odpuštění přistupují jiné kultury a jazyky.

Tzeltal, původní jazyk v Mexiku, překládá odpuštění jako „ztratit ze srdce hřích druhého“. Všimni si – ne z jeho srdce, ale z tvého srdce. To se odráží v San Blas Kuna (Kolumbie a Panama), který překládá odpuštění jako „vymazání zlého srdce“, nebo Mískito (mluví se tak v Hondurasu a Nikaragui) jako „vyjmout ze svého srdce chybu druhého“.

Odpuštění uzdravuje naše vlastní srdce – „uvolňuje nás“, jak to vyjadřuje lahuština, kterou se mluví ve východní a jihovýchodní Asii – ale také rozšiřuje vzájemné uzdravení k člověku, kterému bylo odpuštěno. Protože podle západního Parbate Kham, kterým se mluví v Nepálu, „něco proti někomu mít“ znamená, že „jsi ve svém srdci někoho pověsil na oprátku“, což se jedině dá řešit odpuštěním či „vyjmutím z oprátky“.

Koho máš dnes v srdci na oprátce? Jaký hřích potřebuješ smazat? Kde potřebuješ uvolnění a uzdravení? Požádej Boha, aby ti pomohl toho člověka „vyvléct z oprátky“ – pro jejich zisk stejně jako tvůj – právě tak, jak Bůh odpustil tobě.