Všechny jazyky: Jak naslouchat mnohojazyčnému BohuUkázka

Láska je trpělivá

Tato slova známe z bezpočtu svateb a kázání. Ale stejně jako v tolika jiných případech nám pomůže se podívat na známou věc novýma očima – v tomto případě očima jiných jazyků. 

Proč? Ne protože by překladatelé Bible do jiných jazyků byli nezbytně lepší teologové nebo měli novější duchovní vhled. Ale protože je jejich jazyk nutí vyjadřovat původní text způsobem, který nám může ukázat pravdu trošku jinak, než jak to máme k dispozici my.

Co by mohl jiný jazyk „otevřít“ ve výroku jako „láska je trpělivá“? Začněme slovem „láska.“

„Láska“ je abstraktní podstatné jméno – slovo, které popisuje něco nedefinovatelného. V angličtině a ve starořečtině (což je původní jazyk Nového zákona) je spousta abstraktních podstatných jmen jako třeba smrt, svoboda, chaos, vědění, demokracie. Jiné jazyky mají mnohem méně abstraktních podstatných jmen, nebo dokonce vůbec žádné. 

Abstraktní podstatná jména se tvoří tím, že ze slovesa uděláme podstatné jméno, jako v případě „láska“ (laskat → láska). Ale v jazyce, který žádná abstraktní podstatná jména nemá, „láska“ zůstává slovesem, což pak ve větě vyžaduje další dvě informace. Člověk, který miluje, a koho (nebo co) ten člověk miluje.

Kdybys překládal Bibli a měl za úkol přeložit „láska je trpělivá“ do jazyka, kde „láska“ musí být sloveso, a tedy se nedá použít jako podstatné jméno, musel bys vyvodit podstatnou informaci o tom, kdo miluje koho. Jsou dva takové jazyky. Lamogai, kterým se mluví na Papui-Nové Guineji, a Tezoatlán Mixtec, kterým se mluví v Mexiku. Protože původní řečtina neposkytuje přímý důkaz o lásce subjektu a objektu (tedy „kdo“ a „koho“), budeš se muset podívat na kontext, tedy najít informace, které obklopují daný verš. 

Dave Brunn, překladatel do jazyka Lamogai, si při práci na 1. Korintským 13:1-3 uvědomil, že Pavel neustále poukazuje na sebe („Kdybych (já) mluvil v jazycích...,“ „Bez (mé) lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů“ atd.). Dave došel k závěru, že Pavel do toho zahrnoval sám sebe, a tedy že „kdo“ tady miluje, musí být „lidé“. 

John Williams, překladatel do Tezoatlán Mixtec, vysvětlil, že „překladatelský tým si nejdřív myslel, že by mohlo jít o Boha milujícího nás, ale (pak) jsme si uvědomili, že po výroku láska je trpělivá a laskavá následujících osm výroků mluví o tom, jaká láska není,“ a uzavřel, že tyto negativní výroky se nemohou týkat Boha. 

Pokud tedy jde o objekt, tedy „koho,“ zdá se zjevné, že to budou také „lidé“, protože jak Dave vysvětluje: „Kdy nejčastěji projevujeme kvality jako trpělivost, laskavost, vychloubání, pýchu a hněv? Obvykle ve vztazích s lidmi.“

Tvůj překlad by proto musel vypadat nějak takto: „Člověk, který miluje lidi, s nimi jedná trpělivě“ nebo „Když milujeme lidi, vnitřně vydržíme všechno, co dělají.“

Zkus si znovu přečíst 1. Korintským 13:4-7 a tentokrát nahraď věty o lásce osobními výrazy pro činy s tvým jménem jako subjektu a lidmi – možná dokonce konkrétními lidmi – jako předmětu. Jak tohle změní tvůj pohled na těžkou dřinu lásky? Jak to posílí tvoje osobní svaly lásky?