Pavlovy epištoly z vězení: Pavel a FilipštíUkázka

Obavy o Pavla: Filipským 4:18

Sbor ve Filipech měl s apoštolem Pavlem silný a láskyplný vztah, a když se dověděli o jeho utrpení ve vězení, vyděsilo je to a měli o něj starost. A tak jakmile mohli, vyjádřili své obavy tím, že mu poslali dar k pokrytí jeho pozemských potřeb a tím, že vyslali Epafrodita, aby mu dar donesl a ve vězení mu sloužil. Pavel tento dar s díky zmínil ve Filipským 4:18:

Potvrzuji, že jsem vše dostal a ještě mi zbývá; mé potřeby jsou naplněny, když jsem od Epafrodita přijal, co jste poslali - je to líbezná vůně, oběť, která je Bohu vzácná a příjemná (Filipským 4:18).

Jak už jsme zmínili, Filipští nebyli bohatí, takže tento dar z jejich strany představoval významnou oběť. Ale Pavlovo pohodlí pro ně bylo natolik důležité, že neváhali. A jak čteme ve Filipským 2:25, filipský sbor poslal Epafrodita také proto, aby Pavlovi ve vězení posloužil. Povšimni si Pavlových slov:

Mezitím však pokládám za potřebné poslat k vám Epafrodita … kterého jste ke mně vyslali, aby se staral o mé potřeby (Filipským 2:25).

Epafroditus Pavlovi zjevně doručil zprávu o strachu Filipských, že Pavla pronásledují jiní věřící a že se mu nad hlavou vznáší hrozba smrti. Ve svém dopisu Pavel potvrdil, že Filipští jeho situaci pochopili správně a ocenil jejich zájem. 

Například ve Filipským 1:15–16 připustil, že mu jistí kazatelé evangelia dělali potíže. Svou situaci popsal slovy:

Někteří sice kážou Krista ze závisti a soupeřivosti … jiní hlásají Krista ze ctižádosti, neupřímně, v domnění, že mi k mým okovům přidají soužení (Filipským 1:15–16).

Vlastně jedním z důvodů, proč se Pavel cítil tak bídně, bylo, že tak málo věřících v jeho okolí včetně vedoucích církve oddalo svá srdce službě evangelia. Zamysli se nad jeho slovy ve Filipským 2:21:

Všichni si totiž hledí jen svého, a ne toho, co je Ježíše Krista (Filipským 2:21).

Stručně řečeno, Filipští si o Pavla dělali starosti právem. Pavlovy problémy byly velké a podpora malá.

Ale Filipské neznepokojovala čistě skutečnost, že Pavel trpí. Obávali se, že by mohl umřít, ať už by byl zavražděn nebo veřejně popraven. A jejich strach byl oprávněný. Židé se Pavla pokusili zabít víckrát než jednou, a zločiny, ze kterých byl obviněn, se trestaly smrtí. A tak se za něj Filipští plni obav usilovně modlili. Pavel jim za modlitby děkoval ve Filipským 1:19–20 těmito slovy povzbuzení:

Vím, že díky vaší modlitbě a pomoci Ducha Ježíše Krista to vše povede k mé záchraně. Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději … že tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt (Filipským 1:19–20).

Pavel byl za modlitby Filipských vděčný a ujistil je, smrt by byla vítaným vysvobozením z jeho trápení.