Hranice 101Ukázka

Dobré si nechat, špatné vyhodit

Hranice nám pomohou rozlišit svůj majetek, takže se o něj budeme moct dobře starat. Pomohou nám dobře chránit své srdce se vší pečlivostí (Přísloví 4:23). Potřebujeme si ponechat to, co nám uvnitř bude poskytovat výživu, a to, co by nám škodilo, udržovat venku. Stručně řečeno, hranice nám pomáhají to dobré si nechat a to špatné vyhodit (a nechat to vyhozené). Chrání náš poklad (Matouš 6:19–20), aby nám ho nikdo neukradl. Udržují perly uvnitř a prasata venku (Matouš 7:6).

Někdy máme to špatné uvnitř a to dobré venku. V takových případech potřebujeme svoje hranice otevřít a pustit to dobré dovnitř a to špatné vyhodit. Jinými slovy, ve svých plotech potřebujeme vrátka. Například zjistím, že mne uvnitř nějak bolí hřích, takže to potřebuji otevřít, probrat to s Bohem a lidmi, abych se mohl uzdravit. Přiznat a vyznat bolest a hřích to pomáhá “vyhodit”, takže už se ve mně uvnitř otrava dál nešíří (1 Jan 1:9; Jakub 5:16; Marek 7:21–23).

A když to dobré je venku, potřebujeme otevřít vrátka a pustit to dovnitř. Ježíš mluví o jevu “přijetí” jeho i jeho pravdy (Zjevení 3:20; Jan 1:12). Ostatní mají pro nás dobré věci, co nám mohou dát, a tak jim potřebujeme “otevřít své srdce dokořán” (2 Korintským 6:11–13). Často zavíráme své hranice před tím dobrým od ostatních, takže zůstáváme ve stavu nouze.

Stručně řečeno, hranice nejsou zdi. Bible nás nevyzývá, abychom se “opevnili” před ostatními. Vlastně nám spíš říká, že se s nimi máme sjednotit (Jan 17:11). Máme s nimi vytvářet společenství. Ale uvnitř společenství každý má svůj prostor a majetek. Důležité tady je, aby hranice vlastnictví byly natolik prostupné, aby umožnily projít, a natolik pevné, aby nebezpečí udržely vně.

Často se stává, když někoho v dětství nebo v mládí zneužívali, obrátí funkci hranic a drží si to špatné uvnitř a to dobré venku. Když Marie vyrůstala, zneužíval ji vlastní táta. Nikdo ji nevedl k budování dobrých hranic. V důsledku toho se uzavřela a svou bolest držela uvnitř. Nechtěla se otevřít a vyjádřit své zranění, aby ho dostala z duše ven. Také se neotevřela podpoře zvenku, což by ji uzdravilo. Navíc neustále dovolovala druhým, aby do její duše vypouštěli další bolest. Důsledek pak byl, že když si přišla pro pomoc, táhla se s obrovským nákladem bolesti, protože ji pořád ještě zneužívali, a “obrnila” se proti vší podpoře zvenku.

Musela se naučit obrátit funkci svých hranic. Potřebovala plot, který by byl natolik silný, aby to špatné udržel venku, a potřebovala i branky v plotě, kterými by z duše vyhodila to špatné a dovnitř pustila to dobré, co tak zoufale potřebovala.