Rozhodnout se pro vděčnostUkázka

Den 3: V bolesti

"Utrpení je neúnosné, pokud si nejsi jist, že Bůh je na tvé straně a s tebou... utrpení je ve skutečnosti v centru příběhu křesťanství." 

— Tim Keller, Walking with God through Pain and Suffering

Někde jsme možná slyšeli, že bolest je pro nás zdroj, který hodně pomůže. Sděluje nám, že něco není v pořádku. Něco musí přestat. Něco je strašně špatně.

Ale co znamená být vděčný v bolesti? Bolest je učitel, když jí to dovolíme. A jako všechny dobré učitele ji často nedoceňujeme, ale po letech říkáme: Děkuji. Tlačila jsi, pobízela, strkala... a teď se na mne podívej. Díky tobě jsem to, kdo a co jsem.

Bro Boha bolest a zápas není nic neznámého. Sám velký, obrovský a zaměřený Boží vlastní příběh je, že jeho Syna zradili jeho nejlepší přátelé a pak byl bičován, zbitý důtkami, drcen a přibitý na kříž. A to všechno potom, kdy musel unést zprávu o popravě svého bratrance. Potom, kdy se ocital tváří v tvář nemocem a démonům. Potom, kdy viděl trosky, které na zemi po sobě zanechal pustošivý hřích. 

Je strašně moc utrpení, bolesti a smrti.

A já tě teď žádám, abys za to byl vděčný?

Žádám tě o to, abychom byli, jen na chvilku, ochotni zvážit, že z popela může vzejít krása. Že miminka přicházejí na svět po strašlivém tlaku... po smrtelně bolestném narození.

Že dokud semeno nezemře, nemůže přinést úrodu.

Že po zradou nabitém pátku přišla neděle.

A že po zimě přijde jaro. Pokaždé. Každé jednotlivé, úžasné jaro.

A právě takhle, naneštěstí, funguje náš rozmlácený svět. Nemůžeme mít jedno bez druhého. Bolest a radost jsou na světě svázané dohromady. Můžeme v tom zahořknout, nebo z toho můžeme vyjít lepší.

Moji milí, tohle neříkám jen tak mimochodem nebo necitelně, jako kdybych nevěděla, co je bolest. Říkám to jemně a s nataženou rukou milosti.

Byla jsem svědkem, jak rakovina bere život. Na podlaze koupelny jsem plakala s příliš mladými vdovami. Hrozila jsem pěstí celá léta kvůli své neplodnosti. Plakala jsem na chodbě nemocnice poté, co nám řekli, že náš syn má cronovu chorobu. Truchlila jsem pro ztrátu manželů, ztrátu malých dětí, ztrátu nevinnosti, ztrátu práce, ztracené naděje i pro ztracené, nesplněné sny. 

A to nemluvím o celém nákladu různých bojů, kterými tu na zemi procházíme. Boje s úzkostí, s rozhodováním i s nejistotou, abych jich jen pár jmenovala. 

Co tedy můžeme říct o vděčnosti v bolesti a zápasech? Můžeme být vděčni za tyto 3 pravdy: 

Bůh je v našich zápasech S NÁMI. (Matouš 28:20)

Bůh je na NAŠÍ STRANĚ, i když to vypadá, že je všechno proti nám. (Římanům 8:31)

Bůh nás naší bolestí PRONESE. (Izaiáš 43:1-3)

Můj Král ví, co je bolest, můj Král mne zná, můj Král je tady. Za to jsem moc vděčná. Vidí každou slzu, ví o ní a schovává si ji do lahvičky. Jak láskyplná a sladká pravda! Naše slzy ho nikdy neunavují a v našem zápasu se posadil s námi.  

Bože, děkuji ti, že jsi s námi v naše zápasu. Jsi s námi v tom bolavém, smutném, děsivém a tak skutečném. Děkuji ti, že nejsi daleko, nejsi nedosažitelný, ani se nestydíš za naši bolest, zápas, slabosti či nejistotu. Děkuji, že poznáváme bolest, rozhodujeme se jí projít (a ne ji podlézt nebo obejít) a že nám ukazuješ o bolesti to, co se potřebujeme naučit. Děkuji ti, že jsi na NAŠÍ straně. Když jsi nás stvořil, pak jsi na naší straně. Když jsi přišel na zem, abys byl s námi, pak jsi tu pro nás. Pomáhej nám v našich zápasech i bolesti.