Znáš mě – pětidenní zamyšlení od Tauren WellsUkázka

ZNÁŠ MĚ | Den 5 | GENIÁLNOST ‚A‘

Jan napsal, že Ježíš přišel žít mezi nás ve slávě od Otce „plný milosti a pravdy.“ 

Jsem si jistý, že bych čtenáře tohoto plánu mohl rozdělit do dvou skupin: lidi milosti a lidi pravdy. Jedni dávají přednost pohledu na svět „ na svůj koncept Boha, Bibli, svou víru a lidi kolem “ přes čočku Boží milosti, a pak jsou druzí, kteří se na to všechno raději dívají čočkou pravdy – Boží pravdy, která vrhá světlo na naši vlastní hříšnost. Když se příliš spoléháme na jednu z těch dvou čoček, když klademe větší důraz na jednu před tou druhou, končíme s pokřiveným obrazem skutečnosti. Když se dovoláváme jen jedné – milosti, NEBO pravdy – a vynecháme tu druhou, přinejlepším se dopouštíme chyby. A v nejhorším případě popíráme, kdo Ježíš, který je plný milosti A pravdy, doopravdy je. 

Jim Collins, autor knihy Good to Great (Jak z dobré firmy udělat skvělou), vymyslel termín „geniálnost a“. Použil ho ve světě podnikání, ale v širším slova smyslu pravý autor tohoto obratu a vtělením toho principu byl Ježíš. Zjistil jsem, že jako věřící si často libujeme v rozporu „buď/anebo“ a máme problém s napětím „něco/a". Pořád se točíme kolem „buď/anebo“ na stránkách Bible, protože my (obzvlášť lidé pravdy) máme rádi, když jsou jasné konkrétní hranice mezi dvěma kategoriemi. Ale Ježíš se kategoriím vzepřel. Ježíš je zosobněním „geniálnosti a“. 

Celá plnost Boží Trojice celou svou vahou spočívá v Ježíšovi. To znamená, že Otec, Syn a Duch svatý v něm přebývají. Teologové (a my obyčejní lidé) zápasíme s napětím, které pravda prezentuje celá staletí, a také zápasíme s napětím mezi milostí a pravdou. Ježíš byl 100% plný milosti a 100% plný pravdy. Na tom visí všechno! Evangelium se bez pravdy lidské hříšnosti ukazuje jako bezmocné, protože co je potřeba zachránit bez pravdy, která ukáže, jak moc jsme minuli cíl? A evangelium, které anulovalo moc milosti, postrádá smysl, protože jak je možné sdělit ho bez pravdy o naší hříšnosti bez dostatku milosti, která by nás z toho vysvobodila? Nemůžeme zdůrazňovat pravdu a milost brát na lehkou váhu, nebo zdůrazňovat milost a pravdu brát na lehkou váhu. Každá z těchto možností nás zanechává bez plnosti Ježíše. Bůh, to je důraz na pravdu – pravdu, která přesně ukáže, kdo jsme – a na absurdní milost – milost, která se s námi setkává právě tam, kde jsme.

Moje oblíbené vyjádření této jednoty milosti/pravdy je v příběhu Ježíše a ženy u studny. Protože Ježíš je plný milosti, nebál se překročit řadu zvyků tehdejší doby a oslovil ji. Byla to žena. Etnicky patřila jinam. A když ji Ježíš oslovil v tomto samařském městě, na místě, kam nepatřil, jeho učedníci, kteří vůbec nechápali, co se to děje, se na něj dívali v naprostém zmatku. Ježíš má odvahu této ženě sdělit velmi konkrétním způsobem, že má za sebou minulost protkanou hříchem. A pak následovala křiklavá pravda v tom, jak se jí představil jako Mesiáš, ten, který odnímá hřích. Rozprostřel na ni milost. Tato žena řekla celému městu, co se odehrálo, a mnozí tehdy uvěřili! Moc se mi líbí to, co ji přimělo uvěřit. Její svědectví znělo: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Jinými slovy – „Zná mne.“ Znal o ní pravdu a neodmítl ji, nezatratil ani nesoudil. Ukázal a prokázal jí lásku Zachránce.

Rozhodně chci být víc jako Ježíš, schopný vstoupit do pravdy životů lidí a rozprostřít nad nimi Boží milost. A také se chci zlepšit v přijímání pravdy o mých vlastních nedostatcích a věřit, že Boží milost mi stačí, a že jeho moc se plně projeví uprostřed mé slabosti. Konec konců on nás všechny zná a pořád nás všechny miluje. Jaký to div milosti a pravdy!