Znáš mě – pětidenní zamyšlení od Tauren WellsUkázka

ZNÁŠ MĚ | Den 2 | SHOW SKONČILA

Budu první, kdo přizná, že mi až moc záleželo na mé image. Mám sklon projektovat své nejlepší já – pro co chci, aby si mne lidé všimli, aby mne tak znali a pro co by si mne vážili. Ukazuji určitý obraz v naději, že tak obrním své nejistoty. Jako kdybych vždycky našel způsob přehánět své obdivuhodné kvality proto, abych před veřejností schoval své soukromé nedostatky. S tím vším ale máme jeden problém: zdi, které používáme k obraně své image jsou právě ty, které nás uvězní i s naší bolestí.

V životě jsem se vyrovnával s dost velkým odmítnutím. Měl jsem neodmyslitelný pocit odmítnutí, když jsem se jako dítě ocitl uprostřed rozvodu. Prožíval jsem bolest odmítnutí, když několik rodin opustilo církev mé ženy z naprosto šokujícího důvodu – že nesouhlasili s naším mezirasovým manželstvím. Několik spolu-křesťanů mne vytlačilo až na okraj náboženských kruhů, v nichž jsem vyrostl, kritizovali mou osobu a ohrnovali nos nad službou, kterou ve mně Bůh rozvíjel. A to všechno se stalo ještě dřív, než mi bylo 24! A jak jsem na to všechno reagoval? 

Proto, aby mne přijali, jsem předstíral.

V určitém bodě se všichni můžeme ocitnout v podobném postavení. Neznám moc životů, kterých by se odmítnutí vůbec nedotklo. Rozhodně to byla i Ježíšova realita. Bible nám sděluje, že byl „kámen staviteli zavržený.“ Jan říká: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ A v evangeliích sledujeme, jak se z jeho obdivem nadšených fanoušků stal krutý dav. 

Je pozoruhodné, že Ježíš nebyl ochotný cokoli předvádět proto, aby ho přijali. To vidíme při jeho pokušení na poušti. Ďáblova strategie byla svést Ježíše, aby dokazoval svou totožnost tím, co umí – něco přikázat a stane se. Nepřítel tím v podstatě říkal: „Jestli jsi Boží Syn, tak to dokaž!“ I my se denně setkáváme s podobným pokušením, že? „Máš hodnotu? Jsi inteligentní? Vypadáš dobře? Dokaž to! Vystav to! Ukaž to, a budeš přijat!“ Ale když podlehneme tlaku dokazovat sami sebe, nakonec sami sebe ztratíme. Ježíš tomu nepodlehl, a ani my bychom neměli. Dokonce i na požadavek udělat něco chvályhodného nepřítele odmítl se slovy: „Dělám jen to, co mi přikáže Otec.“

Možná sám sobě pokládáš stejnou otázku jako já: „Jak se osvobodím od tlaku předvádět?“ Odpověď jsem našel při uvažování o události, ke které došlo před Ježíšovým prvním zázrakem, o události, která se odehrála těsně před jeho pokušením na poušti – o křtu. Když byl Ježíš pokřtěn, z nebe se ozval hlas: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.“ Jsem přesvědčen, že Ježíš necítil tlak něco předvádět ďáblovi ani lidem, protože věděl, že Bohu Otci radost už dělá. A teď si možná kladeš další otázku jako já: „Jestli Ježíš nalezl Boží zalíbení ještě předtím, než udělal nějaký zázrak, proč bychom my měli cítit tak velký tlak předvádět něco Bohu či lidem?“ Uvědomuji si, že to, kdo nás zná, naprosto přebíjí to, pro co nás lidé znají. Boží láska není založena na naší pověsti. Miluje nás kvůli vztahu. Můžeme žít za hranicí uznání světa, protože žijeme z Božího ujištění. Našel jsem skutečný lék na pocit odmítnutí, a není to neúnavným předváděním, ale v přijetí díla, které Kristus už pro mne ukázal. Je to z vědomí, že nemusím předvádět image dokonalosti, ale místo toho si obleču image Krista. Ani nemusím maskovat své nedostatky a chyby. Vždyť i Kristovo vzkříšené tělo mělo jizvy, tak proč bych se měl pokoušet skrývat ty svoje jakýmsi povrchním potahem postavení, platu nebo úspěchu? Rozhodl jsem se, že show skončila. Teď žiji zranitelně před svým Zachráncem, který mne dobře zná a nesmírně miluje, přijímá a schvaluje.