1 Královská 2
2
Poslední Davidovy příkazy
1Když se přiblížily dny, kdy měl David zemřít,#n.: Davidovy smrti; Dt 31,14 vydal svému synu Šalomounovi příkaz: 2Já jdu cestou všeho pozemského.#h.: celé země; n.: všech, kdo jsou na zemi; Joz 23,14 Posilni se a vzmuž#h.: budeš mužem; n.: jednej jako muž; 1S 4,9 se. 3Zachovávej řád Hospodina, svého Boha, choď#h.: abys chodil; srv. plň v Dt 6,3 po jeho cestách a zachovávej jeho ustanovení, příkazy, nařízení a svědectví, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, abys měl úspěch ve všem, co budeš dělat a kamkoliv se obrátíš, 4a aby Hospodin naplnil své slovo, které ke mně promluvil: Jestliže budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou#[vazba asi vyjadřuje idiom: sloužit mi; srv. stát (10,8p; Dt 1,38)]; Gn 17,1; Ž 116,9 věrně, celým svým srdcem a celou svou duší, nebude ti vyhlazen#8,25; n.: odňat (2S 3,29) muž#n : mužský potomek; 8,25; 9,5 z izraelského trůnu. 5Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelské armády, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a prolil válečnou krev v míru a vložil válečnou krev na pás na svých bedrech a na boty na svých nohách. 6Učiň podle své moudrosti a nenech sestoupit jeho šediny v pokoji do podsvětí.#n : ho pokojně zemřít; v. 34
7Prokaž milosrdenství synům Barzilaje Gileádského, ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, protože tak mi byli nablízku,#h.: se ke mně přiblížili; n : vůči mně jednali / mi pomohli když jsem utíkal před tvým bratrem Abšalómem. 8Hle, je u tebe Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu. Ten mě proklínal hroznou kletbou v den, kdy jsem šel do Machanajimu. Pak mi vyšel vstříc k Jordánu a přísahal jsem mu při Hospodinu: Neusmrtím tě mečem. 9Nyní však ho nenech bez trestu. Vždyť jsi moudrý muž a víš, co mu máš udělat: Nech#n.: abys nechal sestoupit jeho šediny do podsvětí v krvi. 10David pak ulehl se svými otci a byl pohřben v Městě Davidově.
11Doba, po kterou David kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let. 12A Šalomoun usedl na trůn#[okolo r. 970 př. Kr., podle Josefa Flavia ve 14 letech] svého otce Davida a jeho království se velice upevnilo.
Adonijášova smrt
13Potom Adónijáš, syn Chagítin, přišel k Batšebě, matce Šalomounově. Zeptala se: Přicházíš v pokoji? Odpověděl: V pokoji. 14Nato pravil: Chtěl bych ti něco říct.#h.: Mám k tobě slovo Řekla: Mluv. 15Řekl: Ty víš, že mně připadlo#n.: patřilo kralování, na mě byla zaměřena přízeň celého Izraele,#h.: ke mně obrátili svou tvář celý Izrael; n : mě si ustanovil celý Izrael; Sd 19,30 abych kraloval, ale pak se odvrátilo kralování a připadlo mému bratru, protože mu připadlo od Hospodina. 16O jednu věc tě#h.: od tebe nyní žádám.#n.: Jednu prosbu ti chci přednést; Sd 8,24 Neodmítni mě.#h.: Neodvracej mou tvář; 2Pa 6,42 Řekla mu: Mluv. 17Řekl: Promluv, prosím, s králem Šalomounem, neboť tebe neodmítne.#h.: neodvrátí tvou tvář Ať mi dá za ženu Abíšagu Šúnemitskou. 18Batšeba řekla: Dobře. Promluvím o tobě s králem. 19Potom šla Batšeba ke králi Šalomounovi, aby s ním mluvila o Adónijášovi. Král vstal a šel jí naproti, poklonil se jí a usedl na svůj trůn. Nechal nachystat trůn pro královu matku a ona usedla po jeho pravici. 20Řekla: O jednu malou věc tě žádám. Neodmítni mě. Král jí řekl: Žádej, má matko, neodmítnu tě. 21Řekla: Ať je dána Abíšag Šúnemitská za ženu tvému bratru Adónijášovi. 22Král Šalomoun své matce odpověděl: Proč žádáš Abíšagu Šúnemitskou pro Adónijáše? Žádej pro něj království! Vždyť on je můj bratr, starší nežli já. Pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina!
23Nato král Šalomoun přísahal při Hospodinu slovy: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže Adónijáš nevyslovil tuto věc ke své smrti.#h.: proti své duši (Pl 5,9) nepromluvil toto slovo; n : za tuto svou prosbu nezaplatí životem; 1,52; 2S 1,16; Př 18,21 24A nyní jakože živ je Hospodin, který mě určil#2S 5,12; n.: upevnil a nechal mě usednout na trůn mého otce Davida a postavil#(ve smyslu: založil dynastii); 2S 7,11!; 1S 15,28 mi dům, jak promluvil, Adónijáš dnes bude usmrcen. 25Pak poslal král Šalomoun Benajáše,#h.: + prostřednictvím syna Jójadova; ten proti němu zasáhl, takže Adonijáš zemřel.
26Knězi Ebjátarovi král řekl: Jdi do Anatótu, na svá pole, neboť jsi hoden#h.: mužem; 2S 19,29; srv. (synem): 1S 20,31; 26,16 smrti, ale dnes tě nedám usmrtit, protože jsi nosil truhlu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a byl jsi pokořován vším tím, čím byl pokořován můj otec. 27Šalomoun vyhnal Ebjátara, takže nebyl Hospodinovým knězem, aby se naplnilo Hospodinovo slovo, které promluvil o domu Élího v Šílu.
Jóabova smrt
28Když se dostala ta zpráva k Jóabovi (Jóab se totiž postavil za Adónijáše, ačkoliv za Abšalóma se nepostavil), utekl Jóab do Hospodinova stanu a chytil se rohů oltáře. 29Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Jóab utekl do Hospodinova stanu a je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, se slovy: Jdi a zasáhni proti němu. 30Benajáš vešel do Hospodinova stanu a řekl mu: Toto praví král: Odejdi. Odpověděl: Ne. Ať zemřu zde. Benajáš přinesl králi zprávu: Takto promluvil Jóab, toto mi odpověděl. 31Král mu odpověděl: Učiň, jak řekl. Zasáhni proti němu a pohřbi ho. Tak odstraníš ode mě a z domu mého otce bezdůvodně prolitou krev, kterou prolil Jóab. 32Hospodin vrátí na jeho hlavu krev, kterou prolil,#h.: jeho krev; Gn 9,6; Sd 9,24; Oz 12,15 když zasáhl proti dvěma mužům spravedlivějším a lepším, nežli je on, a zabil je mečem, aniž by o tom můj otec David věděl -- totiž Abnéra, syna Nérova, velitele izraelské armády, a Amasu, syna Jeterova, velitele judské armády. 33Jejich krev ať se vrátí navěky na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva. Ale Davidovi, jeho potomstvu, jeho domu a jeho trůnu ať je navěky pokoj od Hospodina. 34Benajáš, syn Jójadův, šel, zasáhl proti němu a usmrtil ho. Pak byl pohřben ve svém domě v pustině.#[tj. v Judské poušti východně od Betléma (srv. 2S 2,32); srv. Mt 3,1] 35Na jeho místo ustanovil král nad armádou Benajáše, syna Jójadova, a kněze Sádoka král ustanovil namísto Ebjátara.
Smrt Šímeího
36Král dal zavolat#h.: poslal a zavolal; v. 42; srv. Gn 27,42; Ex 9,27; Sd 16,18; 2S 11,18 Šimeího a řekl mu: Postav si v Jeruzalémě dům, pobývej tam a nikam#h.: tam ani tam odtud nevycházej. 37I stane se, že v den, kdy vyjdeš a přejdeš přes potok Kidrón,#15,13!; 2S 15,23; Jr 31,40; [nejednalo se zřejmě o “domácí”, ale “městské” vězení (s jasně stanovenými hranicemi), městské hradby, pod kterými bylo vádí Kidrónu] to věz, že jistě zemřeš a tvá krev bude na tvé hlavě. 38Šimeí králi řekl: Dobře jsi promluvil.#n : rozhodl; h.: Dobré je to slovo; 18,24; 1S 9,10 Jak můj pán a král řekl, tak tvůj otrok učiní. Šimeí pak pobýval v Jeruzalémě po mnoho dní.
39I stalo se po třech letech, že Šimeímu utekli dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi Gatu. Šimeímu oznámili: Hle, tvoji otroci jsou v Gatu. 40Šimeí vstal, osedlal svého osla a vydal#h.: šel se do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Pak Šimeí přišel a přivedl z Gatu své otroky. 41Šalomounovi bylo oznámeno, že Šimeí šel z Jeruzaléma do Gatu a vrátil se. 42Král dal zavolat Šimeího a řekl mu: Což jsem tě nezapřísahal při Hospodinu a nevaroval tě slovy: V den, kdy vyjdeš a půjdeš někam, to věz, že jistě zemřeš? Odpověděl jsi mi: Dobře jsi promluvil, uposlechnu.#h.: slyšel jsem 43Proč jsi nedbal na přísahu Hospodinu a na příkaz, který jsem ti dal?#h.: přikázal; srv. 1S 13,13; Jr 35,16 44Král dále Šimeímu řekl: Ty znáš a svědomí ti dosvědčuje všechno zlo,#h.: všechno zlo, které zná tvé srdce; srv. 1S 24,6; 2S 24,10 které jsi spáchal vůči mému otci Davidovi. Hospodin obrátil tvé zlo na tvou hlavu. 45Ale král Šalomoun bude požehnaný a trůn Davidův bude pevně stát před Hospodinem navěky. 46Král vydal příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, ten šel a zasáhl proti němu, takže zemřel. Tak se království v Šalomounově ruce upevnilo.
Currently Selected:
1 Královská 2: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.