On vidí, On ví, On se stará: Evangelium podle LukášeSample

SOAP: Lukáš 5:8–11

Po odchodu z Nazaretu Ježíš činil mnoho zázraků. Vymítal démony, uzdravoval nemocné a prokazoval svou moc a vládu nad přírodou. Ukazoval svou moudrost a autoritu a mnozí se shromažďovali, aby naslouchali Jeho učení. Projevoval své božství a učil o Božím království a mnozí v něj uvěřili a následovali ho.

Jedinečnost Lukášova evangelia spočívá ve způsobu, jakým se zaměřil na konkrétní lidi a ukázal jejich cestu k víře. My jako čtenáři tak můžeme pochopit, že Bůh působí jak veřejnými projevy moci, tak osobními skutky laskavosti, aby si získal srdce svého lidu.

Vezměme si například Šimona Petra. Když je Šimon v Lukášově evangeliu poprvé zmíněn, dozvídáme se, že jeho tchyně onemocněla vysokou horečkou. Nevíme, kolik lidí bylo svědky toho, jak ji Ježíš uzdravil, ale vzhledem k typické velikosti domu v Izraeli prvního století jich pravděpodobně nebylo mnoho. Ježíš se o Šimona a jeho rodinu staral a projevil jim soucit a laskavost, když to potřebovali.

Později Ježíš nastoupil do Šimonovy lodě, aby učil velký zástup lidí. Poté Šimon a jeho společníci ulovili spoustu ryb, i když předešlou noc nechytili nic.

Když Šimon viděl, co pro něj Ježíš udělal, poznal Ježíšovu pravou totožnost. Poznal, že Ježíš je Božím Synem, a uznal, že on sám je hříšníkem. Ježíš mu v té chvíli poskytl útěchu, dal mu nový cíl a Šimon vše opustil, aby následoval Ježíše.

Ať už je k tomu zapotřebí neuvěřitelný, veřejný projev Boží moci, nebo Jeho důvěrný, osobní dotek ve chvíli, kdy to potřebujeme, Bůh ví, jak k nám proniknout. Udělá cokoli, aby nás oslovil. Nepřestává pracovat a působit v náš prospěch. Navzdory naší pýše a hříchu Ježíš říká, že klepe na dveře našeho srdce a čeká, až mu otevřeme. Chce, abychom mu důvěřovaly, abychom viděly, poznaly a uvěřily, že je Boží Syn, a že mu na nás záleží.