Probuď Se Do Boží Vůle Pro Svůj žIvotSample

Jak setrvám v Boží vůli? Stůj na svém poli V 2. Samuelově 23. kapitole se dočítáme o Davidových „bohatýrech“, což byla malá ozbrojená skupina výjimečně obratných bojovníků. Nebyla to veliká armáda, byla to ovšem úderná armáda, podobně jako nějaká dobře trénovaná specializovaná jednotka. S neuvěřitelnou dovedností ovládali své zbraně. Bible dokonce tvrdí, že byli schopni kamenem vrženým z praku rozpůlit vlas – levou rukou! (Viz 1 Pa 12:2). Dále jsou v této kapitole detailněji popsány znamenité skutky malé hrstky bojovníků z této skupiny, kteří byli ti nej-, nejlepší z nejlepších! Tito mužové byli jako skuteční superhrdinové, vedle nichž by Rambo vypadal jako malý skautík. Jedním z nich byl i Jóšeb Bašebet Tachkemónský. „Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set“ (v. 8). „Abíšaj ... zamával kopím a proklál jich na tři sta“ (v. 18). Benajáš, syn Jójady „ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh. Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil“ (vv. 20-21). Mým oblíbeným Davidovým bohatýrem je ovšem Šama. “Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal. On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození.” (2 S 23:11-12) Někteří bibličtí učenci věří, že Šama, zmíněný v 2. Samuelově, by mohl být mužem, který je v knize Soudců 3:31 nazván Šamgarem, jenž pobil šest set Pelištejců bodcem na pohánění dobytka. Ať už tomu tak je nebo není, jedna věc je jistá: Šama dosáhl neuvěřitelného triumfu proti nepřemožitelné přesile a díky jeho odvaze a chrabrosti Bůh daroval Izraeli veliké vítězství. Zamysleme se nad jeho příběhem. Byl to běžný den v Izraeli. Lidé se věnovali svým každodenním povinnostem tak jako obvykle. Na okraji města na odlehlém poli malá skupinka shromažďovala skrovnou úrodu čočky. Najednou na ten lán pole dopadl stín, to když se objevily stovky plně ozbrojených pelištejských bojovníků. Srdce rolníků se sevřelo strachy. Tito farmáři byli pouhými venkovany ozbrojenými jen rýči, motykami a dalšími zemědělskými nástroji. Byli si vědomi, že proti profesionální armádě nemají nejmenší šanci. Zůstat na poli znamenalo jistou smrt. Podívali se na své pole s čočkou nacházející se na bezvýznamném kusu půdy a uvědomili si, že nemá cenu toto území bránit a riskovat tak život tím, že se nechají rozsekat na kusy. Odhodili své nářadí a běželi, co jim síly stačily. Tady mohl celý příběh skončit, ale naneštěstí pro Pelištejce se na tom poli toho dne vyskytoval ještě jeden muž, jenž nebyl pouhým venkovanem nebo zemědělcem – byl bojovníkem. Byl jedním z Davidových „bohatýrů“. Šama byl pravděpodobně jedním z největších bojovníků, který kdy žil a tohle měla být jeho nejslavnější bitva. Z Šamova příběhu bych vám rád předal tři slova moudrosti, která vám, jak věřím, pomohou setrvat v Boží vůli. Jeho příběh poukazuje na tři vlastnosti, které jsou dle mého názoru neoddiskutovatelně nezbytné, chcete-li dojít do cíle a naplnit Boží vůli pro svůj život: bezúhonnost, soustředěnost a vytrvalost. Skrze Ducha svatého jsme vyzbrojeni k tomu, abychom žili plodným a užitečným životem a dosáhli všeho, co nám Bůh připravil. Ďábel není pro Ducha svatého, jenž v nás přebývá, žádným soupeřem. Větší je ten, který je v nás, než ten, který je ve světě. Nepřítel disponuje tajnou zbraní – odvedením pozornosti. Pokud nás ďábel nedokáže zastavit, pokusí se nás vykolejit jedním rozptýlením pozornosti a vzápětí dalším. Ďábel si je vědom něčeho, na co my velmi často zapomínáme – že závodíme s časem. Každou minutou, během níž se necháme odvést od Božího povolání, se přibližujeme konci zápasu. Pokud to bude možné, využije ďábel k rozptýlení naší pozornosti dokonce i některé „dobré“ věci, jen aby nás odvedl od těch nejlepších, které pro nás Bůh připravil. V Jakubovi 4:14 se píše, že náš život je „jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí.“ Den nemá dost hodin na to, abychom stihli udělat vše. Život nemá dost let na to, abychom stihli žít pro všechno. V našich žilách není dost krve na to, abychom krváceli kvůli všemu. Z toho důvodu je důležité, abys své bitvy vybíral moudře, nenechal se rozptylovat a neobětoval to „nejlepší“ na oltáři toho, co je „dobré“. V 1. Korintským 9:24 nás Pavel vybízí, abychom běželi závod našeho života tak, abychom získali cenu za vítězství. T en, kdo běží s úmyslem zvítězit, upírá svůj zrak na cílovou pásku a ze všech sil se snaží o to, aby ji proťal první. Ten, kdo běží s úmyslem zvítězit, se rozhodl kvůli vavřínu vítěze vzdát se všech ostatních věcí. Reinhard Bonnke mi jednou vykládal historku o tom, jak o něm jisté noviny začaly šířit zlomyslné lži. Jeho přátelé si začali dělat starosti o jeho reputaci a vybízeli jej, aby na to zareagoval. Když se za to ale modlil, Pán k němu promluvil slovy: „Ty jsi dělníkem na mé žni. Nevypínej kombajn kvůli tomu, abys chytal myš!“ Pavel nás napomíná: „Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu“ (Tt 3:9). Všimněte si, že Pavel neoznačil tyto kontroverze, spory a hádky za hřích; nazval je neužitečnými zbytečnostmi. I když nějaká věc není nezbytně hříchem, pořád může odvést naši pozornost od toho, co je důležité. Proto nás Pavel napomíná, abychom se nenechali rozptylovat a zůstali soustředění na to, co je dobré a užitečné. Hodně jsme hovořili o Boží vůli pro váš život, pamatujte si však, že i ďábel má pro vás plán, jehož cílem je učinit vás neefektivní a neplodné. Bude nadmíru spokojený, pokud zastavíte svůj kombajn a začnete chytat myši. Pokud vám nebude moci zablokovat cestu, bude se vás snažit vykolejit. Bude se snažit odvést vaši pozornost od svěřeného úkolu. Ignorujte jej. Mějte svůj zrak upřený na cenu pro vítěze, veďte boj uprostřed svého pole a běžte svůj životní závod tak, abyste v něm zvítězili. Je to Pánův boj! Tvým úkolem není klást otázky, ale poslechnout. Pevně se postavit uprostřed pole, dokud ti Bůh nedá vítězství. Kéž bychom každý z nás stáli na svém pol. Kéž by nás na konci nenašli sedět před televizí, ale s botami zabořenými do pole, kam nás Bůh postavil. Nikdy