Bitevní pole v naší mysliSample

## Jak dosáhnout toho, po čem toužíme Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky. - Přísloví 3,5–6 Ve většině případů přesně vím, co chci, a jsem ráda, když toho dosáhnu. A také vím, že i ostatní lidé jsou podobní. Když nedosáhneme toho, co si přejeme, naplní nás negativní pocity. Nesmíme přitom zapomínat, že tyto pocity začínají v naší mysli. „Já jsem jela do města, abych si koupila ty šaty, a vy nemáte moji velikost?“ „Co tím chcete říct, že už nemáte tu HD televizi? Vždyť jsem v letáku viděla, že ji máte v akci!“ Většina z nás reaguje podobně. Když nedostaneme to, co si přejeme, kazíme život všem okolo nás. To se neučíme ve škole, to je v nás už od narození. Když jsem přemýšlela o zmíněných situacích, vzpomněla jsem si na jednu příhodu v obchodě s potravinami. Mladá matka projížděla s vozíkem kolem regálu s cereáliemi. Její dítě, kterému bylo méně než dva roky, se natahovalo po jedné krabici. „Chci! Chci!“ „Ne,“ odpověděla matka. „Doma máme dost.“ Potom do košíku položila jinou krabici cereálií. „Chci! Chci!“ Trvalo dítě na svém. Když mu matka neodpověděla, začalo kopat a křičet. Matka ale naštěstí nepovolila, pokračovala v nakupování a snažila se dítě zabavit. Když jsem to sledovala, myslela jsem si: přesně takhle se často všichni chováme. Rozhodneme se, co chceme, a když to nedostaneme, hněváme se. „Jack i já jsme si oba zasloužili povýšení v práci. Já tu ale pracuji delší dobu a jsem v prodeji úspěšnější než on,“ vyprávěla Donna. „Zasloužila jsem si to víc, přesto tu práci dostal on.“ „Před závěrečnou slohovou prací jsem měla velmi dobrou průměrnou známku,“ řekla Angie. „Kdybych za práci dostala sto bodů, měla bych průměrnou známku jedna celá a stala bych se nejlepší studentkou ze třídy. Dostala jsem ale jen osmdesát tři bodů a tím jsem skončila až na pátém místě. Zasloužila jsem si sto bodů, ale učitelka mě nemá ráda.“ Podívejme se na tento problém podrobněji. Zmíněným osobám se nepodařilo dosáhnout toho, co si přály, a všechny reagovaly stejným způsobem: zasloužil jsem si to, ale nedostal jsem to. Křesťané často očekávají, že život bude dokonalý a všechno poběží hladce. Očekáváme úspěch, radost, štěstí, pokoj a všechno ostatní. Když zažijeme zklamání, protestujeme a stěžujeme si. Bůh touží nám dát dobrý život. Přesto někdy přijde období, kdy musíme být trpěliví a vydržet, když se věci nevyvíjejí podle plánu. Zklamání jsou zkouškou našeho charakteru a úrovně duchovní zralosti. Právě tehdy se ukáže, jestli jsme skutečně zralí na povýšení. Proč si myslíme, že bychom měli být vždy první a že druzí si zaslouží druhořadou pozici? Proč si myslíme, že si zasloužíme dokonalý život? Možná o sobě někdy smýšlíme výše, než bychom měli. Pokorná mysl nám umožní sednout si dozadu a počkat, až nás Bůh přivede dopředu. Boží slovo říká, že pomocí víry a trpělivosti dosáhneme naplnění Božích zaslíbení. Víra v Boha je dobrá, musíme se ale naučit Bohu věřit a důvěřovat Mu, i když máme pocit, že život není spravedlivý. Satan si pohrává s naší myslí. Většinou nám říká negativní věci jako například: „Nezasloužíš si to, jsi bezcenný a hloupý.“ Občas ale vyzkouší jiný trik. Snaží se nás přesvědčit, jak těžce pracujeme a co všechno bychom si zasloužili. Pokud mu nasloucháme a uvěříme, začneme si připadat podvedení a máme pocit, že nás někdo vykořisťuje. Když nedostaneme to, co chceme, jsme zklamaní a říkáme: „Já jsem si to zasloužil!“ Hněváme se na šéfa, učitelku nebo někoho jiného, někdy se dokonce zlobíme na Boha, že nám nedal to, co jsme si zasloužili. Myslet si, že si něco zasloužíme, je velkou chybou, protože když to nedostaneme, vkrádá se nám do mysli sebelítost. Pak máme na výběr tento postoj přijmout, nebo si uvědomit, že máme i jinou možnost. Můžeme se rozhodnout brát život takový jaký je a využít jej tím nejlepším možným způsobem, nebo si naopak můžeme stěžovat, že není dokonalý. Vzpomeňme si na Jonáše. Nemám na mysli příběh s velrybou, ale to, co se stalo potom. Jonáš nejprve oznámil, že Bůh za čtyřicet dnů zničí Ninive. Obyvatelé města ale potom činili pokání, a protože Bůh vyslyšel jejich volání, Jonáš se rozhněval. „Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.“ (Jonáš 4,3) Není to smutné? Jonáš by raději měl pravdu, než aby bylo sto dvacet tisíc lidí zachráněno. Naše situace nebývají tak dramatické, mnozí ale zůstanou raději sedět, litují sami sebe a naslouchají satanovým lžím, a přitom minou Boží záměr, protože nejsou ochotni jednoduše důvěřovat Bohu v každé situaci. Tajemstvím křesťanského života je plně se vydat Bohu. Pokud podřídíme svou vůli Bohu, nebudeme se již hněvat kvůli věcem, které se kolem nás dějí. A když se pak stane, že nám Bůh nedá to, to si přejeme a o co Ho prosíme, bude naše víra dostatečně silná, abychom řekli: „Ne má, ale Tvá vůle se staň.“ „Bože, pomoz mi. Často si některé věci přeji, a když se nestanou, jsem zklamaný. Odpusť mi. Připomeň mi, že ani Ježíš nechtěl zemřít na kříži, ale žil v dokonalé podřízenosti Boží vůli. Prosím Tě ve jménu Ježíše Krista, abys mi pomohl žít v dokonalé podřízenosti Tobě a být spokojený s tím, co jsi mi dal. Amen.“