Jak se vypořádat s úzkostíUkázka

Jak se odrazit zpátky, když tvůj život ztroskotá?  

“Úzkost a strach jsou sestřenice s bratrancem, nejsou to dvojčata. Strach hrozbu vidí. Úzkost si ji představuje. Strach křičí: Honem pryč! Úzkost zvažuje: Co kdyby? Strach vyústí v boj nebo útěk. Úzkost vytváří beznaděj a depresi. Strach je puls, který tepe při pohledu na chřestýše na dvorku. Úzkost je hlas, který tě nabádá: Už nikdy až do konce života nechoď v trávě bos. Mohl by tam … někde... být chřestýš.” – Max Lucado

Už jsi to někdy zažil? Něco se stane, něco fakt špatného, a tobě začne vrtat hlavou, jak dlouho bude trvat, než se to stane znovu? Nebo možná ne přesně totéž, ale něco podobného? 

Možná čekáš, že se k tobě každý kamarád obrátí zády tak jako ten, kterému jsi věřil. Nebo, možná, když se ti někdo snaží přiblížit, to jediné, na co jsi schopný myslet, je: co když se na mne zase vykašle? Jen protože někdo, kdo ti měl být nablízku, tu není. Každý den cestou do školy v tobě možná naskočí úzkost, protože jsi posledně v testu vybouchl a pořád se ptáš: "Co když příště zase selžu? Budou se na mne rodiče hodně zlobit? A budu na sebe naštvaný já?” 

Jak se od něčeho takového odrazíš? Kde se tvoje úzkost rodí z něčeho skutečného a bolavého? Kde je úzkost tak normální, že máš pocit, že je součástí toho, kdo jsi? 

V knížce "The Coddling of the American Mind" Dr. Jonathan Haidt a Greg Lukianoff nastiňují několik "děsivých myšlenek", které jsou v dnešní společnosti běžné a ovlivňují lidi k horšímu. Jedna z nich zní: Co tě nezabije, to tě oslabí. 

Ta myšlenka vedla spoustu lidí, kteří se pokoušeli o bezpečný a snadný život. Problém? Bezpečný a snadný život nás nedělá lepšími a ani silnějšími. To, co se ti stalo, rozhodně můžeš využít k vlastnímu posílení, větší důvěře, a může tě to lépe vybavit ke zvládání všeho, co na tebe v životě ještě přikvačí. 

Další "děsivá myšlenka", s níž se setkávají, zní: Vždycky věř svým pocitům. Tvé pocity jsou skutečné a mají cenu, ale nejsou vždycky pravdivé, a tvé pocity nejsi ty. 

Tyto myšlenky jsou nádherně zobrazeny v příběhu Joba. To je chlapík, jehož život naprosto tvrdě ztroskotal. Ale Job nikdy nedovolil, aby ho to oslabilo, a nikdy nedovolil svým pocitům, aby ho vedly k negativnímu jednání. Rozhodl se využít to, co se mu stalo, jako paliva ke zlepšování, a rozhodl se spoléhat na Boha, i když na něj jeho pocity křičely, aby to vzdal a poddal se úzkosti, kterou určitě musel cítit. 

Také nedovol, aby tě rozhovory v tomto příběhu mezi Bohem a satanem zavedly až k ujetosti. U Joba nejde o to, jestli k těmto rozhovorům skutečně došlo nebo ne. Jobův příběh je o zápasu se složitostmi života, realitou utrpení, a jak v tom všem reagujeme na Boha. 

Výzva: Přemýšlej a uvědomuj si. Přemýšlej o negativních zážitcích. Jak tě posílily? Uvědom si, že tvoje emoce nejsi ty, a že tě neovládají. Jak si můžeš začít přivlastňovat své emoce, místo abys jim dovolil, aby ony vlastnily tebe?