Cesta vedoucí truchlenímUkázka

DEN DEVĚT: Vina a odpuštění 

Každý, kdo prožívá smrt svého milovaného, prožívá lítost. Jsou věci, které si přejete, abyste je byli udělali, a věci, které si přejete, abyste je neudělali.

Hodně z toho je falešná vina. Nemohl jsi vědět nebo dělat všechno jinak. A přesto každý člověk někdy něco nějak pokazí. Mohlo se stát, že jsi svému milému opravdu způsobil bolest nebo jsi nepomohl bolest utišit nebo jí předejít. 

Jediný způsob, jak se vypořádat s vinou - skutečnou nebo s nepravdivým pocitem viny - je vložit to na Ježíše. On ti nabízí odpuštění. Aby ses vláčel sám se sebou, to je na tebe moc. 

Zármutek se také někdy dostavuje v komplikovaných okolnostech jako zabití či vražda, sebevražda, zanedbání péče lékařem, nedbalost, zneužívání nebo jiné násilí. Tvoje bolest může být obzvlášť hluboká. 

Být naštvaný je v pořádku, dokonce i v případě, že se zlobíš na svého milého, který umřel. A jestli někdo jiný způsobil jeho smrt, je v pořádku, když za to ponese následky s využitím zákonných prostředků, které jsou k dispozici. 

Ale v určitém bodě se budeš muset vypořádat s odpuštěním. 

Odpuštění neznamená, že to je v pořádku. V pořádku to NENÍ! Právě proto je odpuštění jediná cesta, jak najít vysvobození a vybřednout z jedu hořkosti. 

Nechť Bůh rozhodne o následcích. V pravý čas se rozhodni nechat to být a nech na Bohu, aby se s tím vypořádal on.