Cesta vedoucí truchlenímUkázka

DEN TŘINÁCT: Dávat to dál 

Někdy tě život může bolet tak, že jediné, co tě napadá, je: "Jen mi tu bolest vezmi, prosím!" 

Taková touha je normální. Někteří truchlící sabotují svou vlastní cestu truchlení nezdravou léčbou - příliš se zahltí prací, zbytečně dlouho spí, hodiny koukají na televizi, nebo zneužívají látky jako alkohol nebo drogy. Takové pokusy se nakonec obrátí proti nim. 

Útěcha není totéž jako odstranění bolesti. Útěcha znamená, že přiznáš a dokonce si přivlastníš bolest a rozhodneš se do duše přijmout útěchu, která je k dispozici. 

Taková útěcha přichází z řady míst: z Boží přítomnosti, od starostlivých lidí, dokonce i ze vzpomínek na to nejlepší ze vztahu s tvým milým. 

Truchlení je cenné a může vést k útěše. Dovol sám sobě truchlit - a zakusit útěchu. 

Útěcha by se také měla dávat dál. 

Záměrně se napojuj na lidi a zážitky, které tvému srdci přinášejí uzdravení. Stále se vracej do Boží přítomnosti a choď si tam pro útěchu, kterou může dát jen on. 

A v určitém bode se dostaví čas začít to dávat dál. 

Pozvedni zraky od své bolesti a rozhlížej se po někom, kdo také zápasí. Ať už truchlí nebo ne, určitě bude někdo, kdo potřebuje to, co máš ty. Rozdávej se. Předávej to dál. A v důsledku toho tak tvoje srdce najde ještě větší uzdravení.