Cesta vedoucí truchlenímUkázka

DEN JEDNA: Bolest i naděje současně

Když nám někdo milovaný umře, i jako věřící truchlíme. Smrt bolí - strašně! Svědectví Písma i křesťanů během posledních plus minus 2000 let je, že věřit Ježíši neznamená eliminovat zármutek. Smrt je nepřítel.

Svým způsobem je pro věřícího smrt snad ještě bolavější. Boží láska nám obměkčila srdce až tak, že nám víc na lidech záleží a víc milujeme, takže bolest smrti je obzvlášť mučivá. Hluboký zármutek je cena za velkou lásku. 

Ano, truchlíme. Ale truchlíme jinak.

Ten rozdíl není v absenci bolesti. Je to v tom, že současně prožíváme trýznivou bolest i nezkrotnou naději.

Pro křesťana je tato cesta, v níž odvádíme lidskou práci na zármutku, a ve které Bůh dává plnou příležitost přinést skutečné uzdravení.

Je to o tom přijmout, že smrt "není OK", a přesto se nakonec na každý pád rozhodnout žít dál.

Někdy se vlny bolesti a vlny naděje budou jedna za druhou honit, až nakonec dorazí k pobřeží tvé duše. Jedině věřící, který truchlí, může pochopit, jak je možné cítit tak mučivou bolest a přitom mít tak nezkrotnou naději. 

Prožívat bolest je OK. A doufat je OK.