Cesta vedoucí truchlenímUkázka

DEN ČTRNÁCT: Konec smrti

Jako křesťané bereme jako samozřejmost, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale na chvíli si představ, co by to znamenalo, kdyby to tak nebylo. I když je život tak pěkný jak jen může být, dokud všichni (včetně tvého milovaného) žijeme, nikdy to není dost, něco tu chybí. Nikdy to nemůže být dost. 

Není to tak dobré, jak to jednou bude! 

Věz, že Ježíš zasahuje už tady a teď. Jenže nikdy neslíbil, že život tady bude bez bolesti, ale zasahuje do ní a dává jí smysl. 

Přesto tento život, i když ho žijeme s Ježíšem, není dost. Něco v naší duši ví, že toho musí být víc. Bůh nám do srdce nějak zakódoval věčnost. A Ježíšovo vzkříšení nás o tom ujišťuje. 

Zármutek často zvětšuje naši touhu po věčnosti. A to je dobré. 

Příteli, tato cesta truchlením je dočasná. Tvoje slzy a bolest, místo odpočinku tvého milovaného, tvůj zármutek - to všechno jednou skončí, Bůh s tím trvale skoncuje. Smrt umře! 

Až si projdeš tento seriál zamyšlení, tvoje cesta zármutkem neskončí. A tak jdi dál. I dál na svou cestu přibírej Boha. 

A pořád se dívej dopředu ke dnu, kdy smrt bude pohlcena a přijde vítězství.

Tato zamyšlení jsou založena na knize autora Carol Peters-Tanksley The Christian’s Journey Through Grief: How to Walk Through the Valley With Hope .