Věčné bezpečí Ukázka

  Odměny a milost

Všichni víme o lidech, kteří mají všechny důkazy o znovuzrození kromě nějakého zvyku, který jakoby rok za rokem přetrvával. Je takový člověk křesťan? Nebo o svou záchranu přijde? Můžeme navrhnout, že ani jedno z toho. Ve skutečnosti slovo "dědictví" je upozornění, že ten oddíl mluví o učednictví. Lukáš 14 nádherně staví do kontrastu zdarma věnovaný dar záchrany a vysokou cenu učednictví. Kristus povzbuzuje lidi, aby přijali pozvání na hostinu k večeři pro zachráněné. Přesto vyhraněně varuje proti vykročení na cestu učednictví, aniž by si člověk spočítal možnou cenu, jak to může dopadat na přátele, rodinu, majetek, nebo dokonce život. Přeje si, abychom jestli nemáme v úmyslu tu cestu i dokončit, raději se na ni ani nevydávali. 

Nicméně odměna za učednictví je mnohá. V Božím slově je řada oddílů, které mluví o dědictví. Když uvěříme, naše dědictví je dáno na základě našich činů. 

Oddíly, které nás varují před ztrátou dědictví, nemluví o ztrátě spasení. Spíš mluví o tom, že můžeme přijít o odměnu, kterou bychom jinak dostali za své činy vykonané v Kristu.

Řadu textů z Bible o věčném bezpečí lidé špatně chápou kvůli tomu, že špatně vyhodnotí, jestli se to varování uskuteční už tady v čase nebo na věčnosti. Epištola Židům takové pasáže obsahuje. Přesto se v každém případě soud nad naší nevěrností vykoná už zde, v tomto čase. V každém případě to varování je o dočasném soudu, který se dostaví ještě v době, kdy jsou lidé na zemi. Nebe nebo věčný život do toho obrazu nikdy nevstupuje. 

Milost je laciná jen pro nás. Nestojí nás nic. Přesto Boha stála všechno - jeho život. Nadto zatímco věřící může žít tak, jak se mu zlíbí, vidíme, že nesvatý život nechává propadnout život hojný a plný, který tady na zemi Kristus nabízí, a také i odměny, které by mohly přijít v nebi. 

Pavel srovnává dvě sféry života. Žít pod milostí je život ve vyšší sféře. Žít život víry pod zákonem, jak se o to pokoušeli galatští, je život v nižší sféře. V podstatě takový křesťan spadl z vyšší sféry do té nižší. Tedy vypadl z milosti. 

Zmínku ze Zjevení o vymazání jména z knihy života lze vysvětlit. Je možné, že jméno každého člověka je zapsané v knize života do té doby, než odmítne Krista jako svého Zachránce. V tu chvíli je jeho jméno vymazáno. Zůstávají tam jen jména věřících. Například polovina obyvatel Říma byli občané. Když občan spáchal zločin, zastupitelé města jeho jméno vymazali z knihy občanů. Zůstal tam dál bydlet, ale přišel o svá občanská práva. Možnost vymazání jména člověka z knihy života neohrozí jeho přebývání v nebi, ale přijde o své nebeské odměny.