Víra a teologie: Dr. John MacArthur, otázky a odpovědiUkázka

Jaký postoj k utrpení by věřící měl mít?

Ve 2 Tesalonickým 1:4 Pavel mluví o "vytrvalosti a věrnosti" tesalonických. Nikde jinde nebyl jejich růst ve víře a lásce evidentnější než v tom, jak trpělivě a věrně stáli při projevech nepřátelství a utrpení ze stany Kristových nepřátel. I když nebylo potřeba nic moc říkat, protože jejich život mluvil dost jasně (1 Tesalonickým 1:8), Pavlova radost z jejich vytrvalosti před Pánem v něm vyloženě tryskala.

Mít správný postoj k utrpení (v. 5) je klíčově důležité, a tento požadovaný postoj je v zájmu Božího království. Nebyli sebe-střední, ale soustředili se na Boží království. Jejich zaměření nebylo na osobní pohodlí, naplnění nebo štěstí, ale na Boží slávu a naplnění Božích cílů. Neskuhrali kvůli nespravedlnosti svého pronásledování. Spíš trpělivě vydrželi utrpení, které si vůbec nezasloužili (v. 4). Právě tento postoj byl "manifestací důkazu" nebo pozitivním důkazem, že Boží moudrý proces pročišťování, čištění a zdokonalování v utrpení působil tak, že Boží milovaní budou "hodni" království (1:11), protože je to zdokonalí (Jakub 1:2-4; 1 Petrova 5:10).

Věřící by proto měli strasti očekávat (1 Tesalonickým 3:3) přitom, jak v satanském světě žijí a rozvíjejí charakter věřících. Na utrpení se nemá hledět jako na důkaz, že je Bůh opustil, ale jako na důkaz, že je s nimi a zdokonaluje je (Matouš 5:10; Římanům 8:18; 2 Korintským 12:10). Tak tesaloničtí ukázali, že jejich záchrana, určená pouze vírou v Pána Ježíše Krista, byla ryzí, protože oni, stejně jako Kristus, byli ochotni trpět kvůli Bohu a jeho království. Trpěli nespravedlivě jako předměty lidského hněvu namířeného proti Kristu a jeho království (Skutky 5:41; Filipským 3:10; Koloským 1:24).