Víra a teologie: Dr. John MacArthur, otázky a odpovědiUkázka

Je v pořádku o Bohu zapochybovat a zeptat se ho?

Když se Mojžíš od Boha dověděl, že ho posílá vést/vysvobodit Izrael (Exodus 3:11), jeho odpověď "Kdo jsem já?" je výraz nedostatečnosti pro tak závažné poslání. Zní to rozumně, protože po 40 letech nepřítomnosti v Egyptě co by asi mohl pouhý midiánský pastevec po návratu dokázat?

Ale nebylo to od Mojžíše překročení hranice mezi rozumným zjišťováním a pochybováním v 3:13? Boží trpělivé odpovědi i s pokyny, co má Mojžíš dělat a jak to dopadne, včetně toho, že se Egypťané na Izraelce budou dívat příznivě (3:21), by mělo čtenáře varovat před urychleným hodnocením Mojžíšova postoje jako výhradně špatného od samého začátku jeho rozmluvy mezi ním a Hospodinem.

Ano, Izrael se v hodnocení Mojžíšova prohlášení, že ho poslal Bůh jejich otců, na Boží jméno mohl zeptat. Svou otázkou "jaké má jméno" myslel, že budou hledat souvislost toho jména s jejich situací - charakter, kvalitu nebo podstatu té osoby. Boží odpověď zněla: "JSEM, KTERÝ JSEM" (v. 14). Boží jméno ukazuje k Němu, k jeho podstatě - existenci a věčnosti. Ukazuje to "Já jsem Ten, který je/bude." Význam ve vztahu k "Bůh vašich otců" je okamžitě rozpoznatelný. Je to týž Bůh napříč všemi věky!

Reakce Božího hněvu přichází jen v 4:14 na samém konci, kdy se Mojžíš ptá a namítá, kdy překročil hranice vyptávání a postoupil až do námitek.