Víra a teologie: Dr. John MacArthur, otázky a odpovědiUkázka

Jsou katastrofy znamením Božího soudu?

Když se Ježíš dověděl o incidentu, kdy Římané galilejské vyhmátli a zabili v chrámě právě uprostřed obětování, možná protože to byli buřičtí zélóti, zeptal se svých posluchačů: "Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci?" (Lukáš 13: 2). Hodně lidí věřilo, že katastrofy a náhlá smrt vždycky ukazují Boží nespokojenost s konkrétními hříchy (viz Job 4: 7). Mělo se za to, že ti, kteří nějak mimořádně trpěli, se provinili jakousi těžší nemorálností (viz Jan 9: 2).

Ježíš nepopřel souvislost mezi katastrofou a lidským zlem, vždyť v konečném důsledku všechno trápení pramení z prokletí lidského pádu (Genesis 3: 17-19). Navíc, konkrétní kalamita opravdu může být ovocem konkrétních nepravostí (Přísloví 24: 16). Ale od Krista to je výzva zamířená na pohled lidí, že jsou morálně nadřazeni lidem, kteří v takových katastrofách trpí. K pokání volá všechny (v. 3), protože všichni jsou v nebezpečí náhlé zkázy. Nikdo nemá zaručeno, že bude mít čas připravit se na smrt, takže teď je čas na pokání pro všechny (viz 2 Korintským 6: 2).

Ježíš také zmiňuje jiné neštěstí v Siloe, kde se zřítila jedna z věží střežící akvadukt, možná při jejím budování, a několik lidí zabila (Lukáš 13: 4). Znovu, otázka v mysli lidí byla nad spojením mezi pohromou a nepravostí ("horšími hříšníky"). Ježíš reagoval tím, že řekl, že taková kalamita není Boží způsob, jak vyčlenit obzvlášť zlou skupinu pro smrt, ale že to je prostředek k varování pro všechny hříšníky.