Job 29
29
Jób uzavírá svou obranu
1A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl: 2Kéž je mi#h.: Kdo mi dá dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,#impf.; n.: střežil; 1,10; Nu 6,24; Ž 12,8 3když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za#n.: při … jeho světlem. 4Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně#h.: zimy / podzimu = sklizně v důvěrném společenství s Bohem#n.: důvěrném Božím sdělení; vztahu; 15,8; Ž 25,14; Jr 23,18 nad svým stanem, 5když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci#1S 25,5; Neh 4,10; n. chlapci; 1,2; Ž 128,3 okolo mě. 6Když jsem ve smetaně#Sd 5,25; h.: másle; 20,17; Dt 32,14; Iz 7,15.22 umýval své nohy#HL; n.: kroky; srv. od stejného kmene: procesí; 6,19; chod; Př 31,27; chodníky; Abk 3,6; průvod; Ž 68,25 a proudy oleje na#h.: se … mě vyplavovala#impf.; 28,2; n. ptc. od příbuzného kmene: je vylévána; Ž 41,9 skála. 7Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí,#[Může jít o celkem malé prostranství u brány, kde se odehrával společenský život.]; 31,21; 2Pa 32,6; Neh 8,1.3.16; Est 4,6; srv. Rt 4,1; Ez 16,31 8viděli mě mládenci#n.: služebníci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát. 9Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku. 10Vytratily se hlasy předáků jazyk jim přilnul k patru. 11Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným,#n.: káralo mě; Gn 30,13; Ž 72,17 oko, které mě vidělo, svědčilo#n.: varovalo / napomínalo; [H. výraz je často v neg. smyslu, zde pozitivně.]; n : chválilo mě (srv. L 4,22!) pro mě. 12Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka. 13Přicházelo na mne požehnání hynoucího,#31,19; [Tj. ti, kteří hynuli, mu žehnali – protože jim pomohl.] k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy.#31,16; [Jób výslovně odpovídá na obvinění v 22,9.] 14Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban.#[Oba výrazy vyjadřují nejen prostě část oděvu, ale jsou též projevem úctyhodnosti (2S 13,18; ::Ez 26,16) a ozdoby (Iz 3,23; 62,3; Za 3,5); volně lze tedy vyjádřit: zdobil jsem se správnými činy, jež jsem konal.] 15Slepému jsem byl očima a chromému nohama. 16Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal.#[Ačkoliv onu při neznal, prozkoumal ji, aby se ho mohl zastat.] 17I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval#impf.; n.: propouštěl; h.: posílal z jeho zubů. 18Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem#n : se svými blízkými; (srv. hnízdo jako “domov” – Př 27,8) a rozmnožím dny jako písek.#[Obvyklý obraz pro hojný počet – srv. Gn 22,17; 1S 13,5.]; LXX: fénix / palma 19Můj kořen dosahuje#h.: se otevírá k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech.#[Tj. jsem jako stále (zezdola i svrchu) zavlažovaný strom (::18,16!; Ž 1,3; Oz 14,6).] 20Má sláva#n. čest (, které se mi dostávalo); 19,9; Gn 45,13; Ž 3,4 je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk#[Podobně jako jinde roh (16,15), luk je zde obrazem síly.]; Gn 49,24; Ž 18,35; 44,7 v mé ruce. 21Naslouchali#[Vv. 21–25 jsou pokračováním k vv. 7–10 (některé př. je tam přímo přesouvají).] mi a očekávali#n.: skládali naději… na mě, umlkali při mé radě. 22Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok.#n. + jako rosa; tj. moje řeč na ně měla takový účinek jako jemný déšť na vyprahlou zemi (Dt 32,2; srv. Př 5,3) 23Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa. 24Usmíval jsem se na ně, když nevěřili,#n. Když jsem se na ně usmíval, nevěřili; ; srv. Gn 45,26; L 24,41 a neodvrhli#impf.; h.: nenechali padnout světlo mé tváře. 25Volil jsem jejich cestu,#n.: cestu k nim sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král#[tj. tak vážený] s#h.: v … oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.
Currently Selected:
Job 29: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.