Exodus 34
34
Nové desky
1Hospodin řekl Mojžíšovi: Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první, a napíši na desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal. 2Buď ráno připraven. Vystoupíš ráno na horu Sínaj a zůstaneš tam přede mnou stát na vrcholu hory. 3Nikdo s tebou nevystoupí a nikdo se neukáže na celé hoře; ani brav či skot se nebude pást směrem k té hoře. 4Mojžíš vytesal dvě kamenné desky, stejné jako ty první, časně z rána vstal a vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a vzal s sebou dvě kamenné desky. 5Hospodin sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal#[některé překlady (již Vul) vidí jako podmět u druhého a třetího slovesa Mojžíše; to potom ovšem neodpovídá v. 6 a 33,19] jméno Hospodin. 6Hospodin prošel kolem něho#n.: před ním a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu,#n : trpělivý; Ř 2,4! hojný v milosrdenství a věrnosti, 7zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. 8Mojžíš rychle poklekl na zem,#n.: s tváří k zemi; 2Pa 20,18 klaněl se 9a řekl: Jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, Panovníku, ať jde Panovník v našem středu, přestože#h. kî nejčastěji vyjadřuje “protože / neboť”, ovšem dle kontextu též “přestože” (srv. Gn 48,14; Ž 55,19; Mi 7,8) je to lid tvrdé šíje. Odpusť naši vinu a náš hřích a přijmi nás do dědictví. 10On#LXX: Hospodin Mojžíšovi řekl: Hle, uzavírám smlouvu: Před celým tvým lidem učiním divy, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani v žádném národě. A celý národ, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, protože to, co s tebou učiním, bude vzbuzovat hrůzu. 11Dbej#Ž 78,10; n.: Věnuj pozornost …; Iz 42,20 na to, co ti dnes přikazuji. Hle, vyženu před tebou Emorejce, Kenaance, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. 12Měj se na pozoru, abys neuzavřel smlouvu s obyvateli země, do níž jdeš, jinak budou léčkou ve tvém středu. 13Naopak jejich oltáře strhněte, jejich posvátné sloupy roztřískejte, jejich posvátné kůly pokácejte. 14Nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý. 15Neuzavírej smlouvu s obyvateli země; budou chodit smilnit za svými bohy, budou obětovat svým bohům a pozvou tě, budeš jíst z jejich obětních hodů. 16A budeš si brát z jejich dcer pro své syny a jejich dcery budou chodit smilnit za svými bohy a přivedou tvé syny, aby chodili smilnit za jejich bohy.
17Slité bohy si nedělej. 18Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce ábíbu, neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta. 19Všechno, co otvírá lůno, patří mně; každý samec ze tvého dobytka, prvorozené#h.: co otevírá lůno (stejný výraz jako na počátku v.); Nu 3,12 ze skotu i ovcí. 20Prvorozeného osla vykoupíš ovcí. Jestliže ho nevykoupíš, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vykoupíš. Nikdo se neukáže přede mnou s prázdnou. 21Šest dní budeš pracovat a sedmý den přestaneš. I při orbě a při žni přestaneš. 22Budeš slavit svátek týdnů, prvotin pšeničné žně a svátek sklizně na konci roku. 23Třikrát za rok se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Panovníkem Hospodinem, Bohem Izraele. 24Neboť vyženu před tebou pohanské národy a rozšířím tvé území a nikdo nebude dychtit po tvé zemi, když budeš třikrát za rok vystupovat, aby ses ukázal před Hospodinem, svým Bohem. 25Nebudeš obětovat#h.: zabíjet krev mé oběti spolu s#(předložka ‘al – obv.: na / nad – má vícekrát v souvislosti s obětmi význam “spolu s” – Lv 7,12! aj.) kvašeným. Nezůstane do rána nic z oběti svátku Velikonoc. 26To nejlepší#h.: Prvotinu z prvotin své země přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.
27Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov jsem uzavřel smlouvu s tebou a s Izraelem. 28Byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chléb nejedl a vodu nepil a napsal na desky slova smlouvy, Deset slov.#Dt 4,13; 10,4; od toho ř. Dekalog, resp. Desatero 29I stalo se, když Mojžíš sestupoval z hory Sínaj -- dvě desky svědectví byly v Mojžíšově ruce, když sestupoval z hory -- že Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře září#(Vul. rozuměla h. výrazu od prvotního významu slova – “roh”, ale zde je slovo odvozené od jiného významu kořene dosvědčeného též v Abk 3,4 – paprsek) od toho, jak s ním mluvil. 30Když Áron a všichni synové Izraele uviděli Mojžíše, a hle, kůže jeho tváře zářila, báli se k němu přiblížit. 31Mojžíš však na ně zavolal a Áron i všichni předáci v pospolitosti se k němu vrátili; Mojžíš k nim promluvil. 32Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vydal příkazy, vše, co s ním mluvil Hospodin na hoře Sínaj. 33Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj. 34Kdykoli přicházel Mojžíš před Hospodina, aby s ním mluvil, sundával si závoj, dokud nevyšel. Když vyšel, a mluvil k synům Izraele to, co mu bylo přikázáno, 35synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, že kůže Mojžíšovy tváře zářila. Mojžíš si tedy bral závoj zpět na tvář, dokud s ním nešel mluvit.
Currently Selected:
Exodus 34: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.