ข้อพระคัมภีร์ยอดนิยมจาก Lukáš 13

แบ่งปัน

“Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.

A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci”

a vložil na ni ruce. Ona se ihnednarovnala a oslavovala Boha.

A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.”

V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: "Pane, otevři nám", on vám odpoví: "Neznám vás a nevím, odkud jste."

Ne, pravím vám, ale nebudeteli činit pokání, všichni právě tak zahynete.”

A on vám řekne: "Neznám vás a nevím, odkud jste. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!"

Říkal tedy: “Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním? Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.”