VýpravaUkázka

Přečti si pasáž Matouše 8:23-27

Pokud při čtení tohoto textu nemáš tvář vlhkou od jezerní vody, pokud se ti nepodlamují kolena, netřeseš se vzrušením nebo ani nemáš mořskou nemoc, měl/a by sis tu pasáž přečíst ještě jednou.

Když víš, že tento příběh skončí dobře, může ti to tak pokroutit pohled na něj, že pro tebe bude nudný. 

Veliká bouře. Taková, která by tě mohla zabít. Taková, která přivede profesionální námořníky na konec jejich sil a dokáže převrhnout obrovskou loď, jako by to byla hračka pro děti. Vítr hučí tak hlasitě, že neslyšíš křičícího člověka, stojícího pár centimetrů od tebe. Vlny se valí přes hrany lodi a z paluby je bazén. Loď se nebezpečně naklání doleva. Další obrovská vlna. Vítr udeří do plachet jako pěsti mýtických bohů, hází tebou a tvými spolunámořníky jako byste byli větší verzí hry "mikádo".

A Ježíš spí.

Všimni si zvláštního pořadí událostí v tomto příběhu. Ježíš jim nejprve položil otázku a potom až uklidnil bouřící moře. Skoro se může zdát až nepochopitelné, jak moc se liší postoj Ježíše a postoj apoštolů k situaci. Všimni si, že se ani Ježíš neobtěžoval vstát, aby se jich zeptal na onu otázku. Zeptal se, potom vstal a pohrozil větrům a moři.

Otázka, kterou Ježíš položil učedníkům, spadá pod jednu z našich základních otázek. Vzpomeň si na tu kratší formu, se kterou jsme se seznámili první den. Proč se bojíte?

Součástí změny pohledu na nepříjemné okolnosti na tvé cestě víry je, naučit se se vypořádat se strachem. Ten se nás snaží paralyzovat a zahnat do kouta. Přestože se naše obavy liší, nikdo není bez starostí a obav. Strach je vytrvalý, nicméně, jeho vytrvalost může různými způsoby selhat.

Uvědomění si, že strach, usazený v nás, nezná hranic, nás může buď srazit na dno, nebo nás může donutit se bránit. Podobně jako když se malé dítě postaví tyranovi. 

Boží slovo ke Kainovi v Genesis 4:7b nám může znít povědomě. Strach číhá ve dveřích. A samozřejmě také hřích. Ale třeba naším prvním krokem ke svobodě je poznání toho množství hříchů, které pramení z našeho strachu. Touhy strachu jsou pro nás atraktivní. Za slovem Vítejte na mé rohožce se začíná objevovat otazník. Co bych ve svém životě uvítal/a a pozval/a dovnitř? A co bych zamítl/a a zavřel/a před tím dveře? Strach číhá ve dveřích, a je připraven zaútočit. Necháme ho, aby nás sežral zaživa?

Bůh vybízí své následovníky, aby nedovolili strachu zaujmout místo v jejich životě.