Tvář milosrdenství

Blaze milosrdným, neboť dojdou milosrdenství. Matouš 5:7

ZAČÍNÁME

Sedmdesátiletá žena, Marinella Beretta, byla nalezena mrtvá ve městě Prestino, blízko jezera Como v severní Itálii. Seděla u stolu a byla už mumifikovaná, když policie objevila její ostatky dva roky po její smrti. Jak se ukázalo, její soused ji neviděl alespoň dva a půl roku. Byla „zosobněním osamělosti“ napsal novinář, Massimo Gramellini, který příběh publikoval. „Lidé umírají osamoceni. Ale osamoceni také žijeme, což je téměř ještě horší.“

Závěrečná slova jeho článku jsou přesvědčivá: „Záhada Marinelliny smrti za zavřenými dveřmi jejího domu nám dává děsivou lekci. Skutečný smutek nespočívá v tom, že si ostatní nevšimli její smrti. Spočívá v tom, že si neuvědomovali, že Marinella žije.“

ZBOŽNÝ POHLED

Poté, co jsme obdrželi Boží milosrdenství, musíme si uvědomovat potřeby druhých. Snadno můžeme přehlídnout potřeby členů své rodiny, kteří s námi žijí pod jednou střechou, natož sousedů a přátel, které nevídáme. Ale my jsme povoláni si všímat.

POSTŘEHY

Ježíš nás povolává, abychom si všímali druhých, abychom se soucitem uznávali jejich potřeby. „Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36). Tímto pulzuje naše dnešní blahoslavenství. Tím, co Kalvín chápal jako utrpení spolu s bližním, nebo tím, co dnes nazýváme empatie.

Projevování Božího milosrdenství nevyvolá jen tenký pramínek milosrdenství, ale obrovskou záplavu. „Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: ‚Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“ (Matouš 18:21).

Odpuštění není příkladem pouhé shovívavosti; je eschatologickým aktem víry a naděje. Jinými slovy, tím, že rozprostřeme své odpuštění na druhé, dáváme najevo svou víru, že se Kristus vrátí a milosrdně vše napraví. Naše spása nám umožňuje čelit nejtěžším formám zla s nadějí. Pavel říká „kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost“ (Římanům 5:20).

VYUŽITÍ

Protože pouze Bůh může naplno uzdravit naše rány a křísit mrtvé, potřebujeme si osvojit Jeho milosrdné srdce, pokud máme odpustit druhým. V tomto ohledu Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34). Měli bychom říct něco menšího?

Modleme se, aby Pán proměnil naše tvrdé, neodpouštějící srdce. Pokaždé, když projevujeme milosrdenství, odpuštění a soucit ve jménu Krista – lásku, která druhému odpouští jeho vinu – napřahujeme ruku k jeho nadcházející vládě, ke království požehnání, které užíváme zde na zemi stejně jako v nebi.