Když se ztráta stane ziskem

Blaze plačícím, neboť budou potěšeni. Matouš 5:4

ZAČÍNÁME

Když filozof a teolog Nicholas Wolterstorff oplakával smrt svého milovaného syna, popsal všeobecný rozsah utrpení ve své knize Lament for a Son (Žalozpěv za syna): "Utrpení před každým skrývá svou tvář, a přitom o sobě dává vědět všem... V utrpení jsme jedno. Někteří jsou bohatí, někteří chytří; někteří sportovně založení, jiní obdivovaní. Ale trpíme všichni. Neboť my všichni si někoho ceníme a milujeme; a v této naší současné existenci úcta a láska přináší utrpení."

Všudypřítomnost utrpení otvírá dveře k nepředstavitelné útěše, kterou Bůh nabízí každému z nás.

ZBOŽNÝ POHLED

Když se vyrovnáváme se ztrátou, můžeme to činit buď s hořkostí, odtažitým stoicismem, nebo vírou. Když se rozhodneme, že budeme reagovat vírou, začneme proces truchlení a otevřeme se Božské útěše.

POSTŘEHY

V minulých staletích se křesťané navzájem nabádali, aby uznali a přijali utrpení jako součást života. Říkali: "Memento mori", pamatuj na smrt. Takové přijetí utrpení je stále vzácnější. "Jen málo," poznamenal pastor J.I.Packer, "nás žije na pokraji věčnosti... a důsledkem je, že nás to ochuzuje." Přiznání si vlastní smrtelnosti dávalo lidské existenci smysl a naléhavost.

Bohužel, až příliš často se snažíme popřít tuto realitu, skrýváme se před ostatními, abychom neviděli jejich bolest a oni neviděli tu naši. Ale izolace, jak se ukazuje, nás také odděluje od víry, naděje a lásky – nemluvě o radosti. Můžeme se, jak chceme, snažit popírat své emoce a otupit svou bolest, naše srdce budou náchylná ke smutku, dokud budeme dýchat.

Nedá se tomu vyhnout. Dokud kráčíme drsnými, kameny posetými cestami tohoto polámaného světa, budeme trpět a truchlit. Ale místo abychom zoufale utíkali, pojďme se přiblížit k tomu Jedinému, který s námi plakal, který se s námi ztotožnil, a to až k žalostné smrti, který se za nás přimlouvá v nejtemnější noci naší duše. Svým způsobem můžeme jen matně porozumět tomu, že Bůh trpí s námi, dokonce právě teď. Kéž toto vědomí poskytne útěchu všem, kteří trpí, včetně nás samých.

VYUŽITÍ

Často již pouhé pomyšlení na možnou katastrofu nás sžírá: strach z nemoci, starosti o děti, osamělost, finanční problémy, úzkost ze stáří nebo nepříjemné vzpomínky. Zkrátka, trpíme neustálým přísunem strachu, který natolik poutá naši pozornost, že ztrácíme ze zřetele Krista a jeho úmysly pro věčnost.

Ale netrpíme sami. Kristus s námi zůstává. Ostatní pomoc a útěcha se vytratí, ale Pán zůstává. Jeho božská přítomnost, nyní usídlena v našich srdcích, brzy naplní vesmír. Jeho záře navždy zažene každý ďábelský stín. V onen den "vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho" (viz. Malachiáš 4:2 BKR), a všechno bude znovu stvořeno. "On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly" (Zjevení 21:4). Ano, "blaze plačícím, neboť budou potěšeni" (Matouš 5:4).