Když o Bohu pochybuješUkázka

Den demonstrace

Tak jsme rozpoznali a určili si problém prosakování, prověřili člověka, který se chopí realizace projektu, a rozhodli se, že jsme připraveni na renovaci. A v tu chvíli dochází k realizaci.

Parta se dostaví a vybourá celou kuchyň, takže to celé vypadá jako naprostá pohroma. V tu chvíli se ptáš, proč ses do toho vůbec pouštěl, a začínáš mít obavy, jestli to ještě někdy bude vypadat jako kuchyň.

Když se ve své víře setkáme s pochybností, můžeme to cítit stejně hrozivé jako den, kdy máš něco dokázat či předvést, takový den demonstrace. Jakmile nám semínko pochyb v hlavě začne klíčit, prožíváme úzkost, bojíme se, nebo se zlobíme. Možná nás frustruje, že pochybujeme o něčem, co jsme vždycky brali jako pravdu. Může se nám stát, že se budeme stydět, že něco takového cítíme, nebo se můžeme bát o tom s někým mluvit.

Ale takový demonstrační den má něco do sebe. Tu situaci nezničí jednou provždy. Bourat je nutné, abychom se k něčemu probourali. Nemůžeš ten zdroj sáknutí nechat jen tak, aby to bobtnalo a nakonec dalo vznik plísni. Úplně stejně nemůžeš nechat svoje pochybnosti, aniž bys je vyjádřil a řešil, protože by jen zesilovaly a ještě víc tě izolovaly.

Tento proces odbourání své nevíry a vyhodnocení svých pochybností může budit pocit nebezpečí, nepořádku a zneklidnění. Může to být dokonce natolik znepokojující, že někteří lidé využijí příležitost a naprosto od toho odkráčí.

Ale my sloužíme Bohu, kterého polámanost nevyděsí.

Uprostřed nepořádku Bůh je. Je tam přítomný. V našich pochybách není vzdálený ani nepřístupný. Přibližuje se k nám, a byl by mnohem radši, kdybys mu svou nevíru vyjádřil, než abys od něj odešel.

Bůh je úkryt - bezpečné místo. Do úkrytu se neuchyluješ, když všechno jde jako na drátkách. Uchyluješ se tam, když zoufale potřebuješ zastřešit. A to krásné je, že Bůh je pořád tvůj úkryt, i když ti připadá, že utíkáš právě před vírou.

Takže když se dostaneme do bodu zlomení, neutíkáme pryč. Utíkáme k Bohu a k lidem, kterým se dá věřit, že nám pomůžou tím zmatkem se prodrat.

Tento princip vidíme na Petrově cestě. Dostavila se chvíle, kdy mu Ježíš dovoluje zázračně jít po vodě. Ale když se jeho zaměření přesune z Ježíše k chaosu kolem něj, začne do vody klesat. Ježíš ho chytí, pomůže mu do bezpečí, a ptá se:

… “Proč jsi pochyboval, malověrný?" Matouš 14:31

Co když ta otázka není obvinění, ale spíš pozvání?

Co když Ježíš Petra žádá, aby k němu přinesl své nejhlubší pochyby a upřímně chce vědět, proč pochyboval? Co když se ptal ne proto, aby ho zahanbil, ale aby mu ukázal, že mu na něm záleží a že je dost velký na to, aby jeho pochyby zvládl?

A tak je Ježíš blízko právě uprostřed tvých pochyb. Tvoje pochyby tě nediskvalifikují. Petr dál pokračoval až k tomu, že se stal jedním z nejvýznamnějších vedoucích prvotní církve. A tak když ti v životě všechno připadá jako zaneřáděný zmatek a jsi v koncích, Bůh ty pochyby může použít k prohloubení tvé víry.

Modlitba: Bože, děkuji ti, že ve všem působíš k výslednému dobru, a dokonce k tomu můžeš použít i moje pochyby. Pomoz mi je všechny přinášet k tobě s vědomím, že mne k tomu zveš a zvládneš je. Odstraň mé pocity studu a místo toho si mne přiviň k sobě blíž - k mému úkrytu. V Ježíšově jménu, amen.