Když o Bohu pochybuješUkázka

Znovu se podívej na Tomáše

Vraťme se k naší včerejší analogii domu. Představ si, že někdo přijde to prosakování dát do pořádku, ale ty máš pár otázek. Chceš vědět, že ten člověk je spolehlivý a že to umí, že? To je oprávněné. Můžeš požádat o seznam doporučení nebo info o práci, kterou už udělal.

Naše víra působí stejně. Všichni chceme vědět, že náš Bůh je důvěryhodný. Chceme se spolehnout, že je opravdu ten, kdo o sobě říká, že je, a že je pravda, co říká Bible.

Někdy se za svoje otázky stydíme a máme pocit, že bychom měli mít víc víry. Ale otázky neznamenají konec naší víry - často bývají právě její začátek. Důkaz toho vidíme na Tomášovi, jednom ze 12 učedníků v době Pána Ježíše tady na zemi.

O Tomášovi toho moc nevíme. Byl to rybář, a často mu připisujeme špatnou pověst, klasifikovali jsme si ho jako "nevěřícího Tomáše." Ale co ještě je v jeho příběhu?

Tomáš se zeptal na to, na co většina ostatních učedníků pravděpodobně myslela. Například v Janovi 14 se Ježíše zeptal, jak by za ním mohli jít, když nevědí, kam jde.

Měl odvahu vyjádřit své otázky a pochybnosti, což budovalo jeho vztah s Ježíšem. V Janovi 11 nerozuměl Ježíšovu plánu, ale přesto se rozhodl za ním jít.

Pak u Jana 20 nalézáme popis toho, čím nejvíc proslul - jde o dobu, kdy pochyboval, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých.

Než se vrhneš do souzení, zastavme se a promysleme si, jak by ses v takovou chvíli cítil ty. Představ si, že jsi Tomáš. Pořád tě napadá všechno, jak to bude vypadat, až Mesiáš přijde, ale Ježíš těmto očekáváním vůbec neodpovídá.

Pak jsi svědkem smrti svého rabína. V tehdejší kultuře takový rabín byl člověk bližší než vlastní táta. To Tomáše zničilo. A co se stane dál? Doslechneš se, že Ježíš vstal z mrtvých.

Jak bys na jeho místě reagoval ty?

Bylo přirozené, že Tomáš kolem toho měl otázky a výhrady. A abychom byli spravedliví, ostatní učedníci také nebyli žádné sloupy síly.

V Janovi 20:19 nacházíme ostatní učedníky schované za zamčenými dveřmi, vyděšené náboženským vedením. Když přišel Ježíš, uvěřili mu, ale jejich víra klesala a jakoby z nich odtékala. Jako to víme? Protože jak jsme se dověděli včera, dokonce i v poslední řeči Ježíše k nim někteří z nich o něm pořád ještě pochybovali!

No a v tu chvíli tam se svými přáteli Tomáš nebyl, ale od jednoho učedníka se o jejich zážitku z druhé ruky dověděl. Reaguje lehce skepticky a říká, že uvěří jedině když dostane důkaz.

Jen se podívej na laskavý a milosrdný způsob, jak Ježíš na Tomášovy pochybnosti reaguje:

Potom [Ježíš] řekl Tomášovi: "Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit." Jan 20:27

Ježíš Tomášovi poskytuje přesně to, co potřebuje—laskavost a důkaz.

Ano, Ježíš pokračuje dál chválou těch, kteří uvěří bez důkazu, ale Tomášovi nevynadá, že důkaz chce. A na naše pochybnosti Ježíš reaguje stejně.

Jako Tomáš, i my k němu můžeme přistupovat s otázkami a pochybami a vědět, že je laskavý a trpělivý dokonce i v naší nevíře.

Modlitba: Bože, vím, že jsi spolehlivý, ale někdy mi dává zabrat tomu plně věřit. Ukaž mi důkaz své dobroty a věrnosti. Dnes k tobě přináším svou otázku o _________. Děkuji ti za tvou laskavost a trpělivost i uprostřed mých pochybností. Pomáhej mi plně se na tebe spoléhat a ukazuj mi, jak v těch pochybách najít správný směr tak, aby to prohloubilo náš vztah. Ve jménu Ježíše, amen.