Patřit Bohu a v Bohu někam patřit

Autor: Gabriella Silva

“Vězte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid, ovce jeho stáda."—Žalm 100:3

Když jsem poprvé navštívila svou nejlepší kamarádku a jejího právě narozeného syna, viděla jsem na ní něco, co tam nikdy předtím nebylo. Najednou v sobě měla to bezděčné a ochranitelské vnímání svého děťátka. Patřilo jí.

Žalmista tento verš začíná tím, že nejdřív obrací naši pozornost k Bohu - stvořiteli a udržovateli vesmíru. K Bohu, který stvořil galaxie, barvy, gravitaci i buňky, a přitom také utkal každý lidský život jako součást svého stvoření.

Pak žalmista pokračuje výrokem, který bychom mohli snadno přehlédnout. V angličtině obrat "jsme jeho" je v hebrejštině možné číst jako "on nás učinil" a současně "ne my sami sebe." Obojí vyjadřuje totéž, co Barnesův komentář vysvětluje asi takto: "My jsme sami sebe nestvořili, své bytí čerpáme z něj. Za všechno, co máme a co jsme, vděčíme jemu." Bůh nás stvořil, to všechno bylo v něm, a my jsme se na svém vytváření nijak nepodíleli. Proto jsem cele a výhradně jeho. Stejně jako novorozeně patří rodičům, kterým se narodilo, i my patříme Tomu, kdo nás stvořil. Protože jsme Boží stvoření, své místo tady na světě nacházíme v jeho láskyplné péči.

Bůh každého člověka navrhl tak, že neoddělitelně potřebuje někam patřit - být objektem něčí lásky a zalíbení, prožívat to, že ho někdo zná a přijímá, vědět, že patří někam nebo do nějaké skupiny. Proč? Abychom mohli najít a prožívat opravdovou sounáležitost s Bohem. I když to je jedna z věcí, které potřebujeme nejvíc (někam patřit), hřích způsobuje, že máme sklon hledat to všude jinde než u Boha. Mnoho lidí může prožívat silněji, že patří do své rodiny, okruhu svých známých, do etnické skupiny nebo dalších skupin, než to, že patříme Bohu.

A navíc, naše kultura přijala za své lež, že jsme se sami vypracovali, že si vytváříme svůj význam, smysl či cíl, našli jsme si svou partu a vyhýbáme se lidem, kteří si myslí něco jiného. Pravda však je, že nepatříme sami sobě, nebo dokonce na určitá místa či k lidem, s nimiž se ztotožňujeme. Patříme Bohu. V Efezským 2:10 Pavel píše: "Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili." Jsme jeho, stvořeni jím a stvořeni pro jeho záměr.

To naprosto mění naše prožívání sounáležitosti. Je potřeba chápat, že jsme Boží. Proto se o nás stará, zná nás, miluje nás a hluboce přijímá. A protože jsme jeho stvoření, on má konečné slovo o tom, kdo jsme a co uděláme s tím, co nám dal. Což znamená, že se všechno v našem životě musí podřídit tomu, kdo nám dal život, to pro začátek. Kéž by náš život zrcadlil skutečnost, že jsme Boží drahocenné vlastnictví.

Pozastav se: Odráží tvůj život skutečnost, že patříš Bohu? Které oblasti života sis přivlastnil místo toho, že bys je podřídil Bohu?

Aplikace: Poslechni si písničku “Known” od Taurena Wellse. Pak si poznamenej, jak ti její slova pomohla najít sounáležitost s Bohem.

Modli se: Nebeský Otče, chválím tě, protože jsi můj Tvůrce a Bůh. Nejsem sám svůj, patřím tobě - a to je útěcha i výzva. Utěšuje mne to, protože v tobě nacházím bezpečí a přijetí, které tolik potřebuji, a přesto mne konfrontují oblasti mého života, které ještě potřebuji podřídit tvé pravomoci. Bože, pomoz mi radovat se z toho daru, že jsem tvé drahocenné vlastnictví. Modlím se ve jménu Pána Ježíše. Amen.