Proč jsme tady

Autor: kazatel Dan Hickling

“každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil.”—Izaiáš 43:7

“Proč jsem tady?” Nepochybně jsme si všichni někdy tuhle otázku položili. Je to podle Božího návrhu, podle smyslu a cíle jeho vůle, že nám to vrtá hlavou, uvažujeme o tom a ptáme se, když se na chvíli zastavíme a podíváme se na svět kolem sebe - na nespočetné hvězdy na nebi, majestátní hory na obzoru, nekonečné moře vlnící se sem a tam. Nepopiratelný rozkaz stvoření nás přiměje ptát se, jestli uprostřed toho všeho máme nějaký smysl a cíl i my.

Někteří se za touhle otázkou honí jako pes za svým ocasem až do konce svých dnů. Nikdy nedorazí až k důvodu a smyslu své vlastní existence. Ale to se nikomu z nás nemusí stát, protože když se podíváme, co Bůh říká ve svém Slově, jasně vidíme, proč tu jsme. Bůh sám nám říká prostřednictvím proroka Izaiáše, že jsme byli stvořeni Bohem pro jeho slávu - tedy abychom oslavovali Boha, který nás stvořil.

Náš život není bez významu! Jsme tu proto, abychom se odvrátili od sebe a svých sebestředných popudů, které nám mohou ovládat myšlenky a činy v podstatě trvale, a podřídit celou svou bytost přinášení slávy Bohu. Jinak řečeno, není to o nás, je to o Bohu. Tak jako měsíc odráží záři slunce, my žijeme proto, abychom odráželi záři toho, kdo je Bůh a co učinil.

Od chvíle, kdy se probudíme, máme Boha oslavovat. V kontaktech v práci máme oslavovat Boha. Ve společenské místnosti, kde se povídá a kolují drby, máme oslavovat Boha. Když přijde na naši pracovní etiku, máme oslavovat Boha. Když se přijde na to, že v práci jdeme nad a za svoje povinnosti, máme oslavovat Boha. Když udeří nenadálá tragedie, máme oslavovat Boha. Když nás mate to, co nám v životě Bůh dopouští, máme ho oslavovat. Když ve chvále vysoko zvedáme ruce, máme oslavovat Boha. Když nám někdo jde na nervy, máme oslavovat Boha. Když nás zradí někdo, komu jsme věřili, máme oslavovat Boha. Až tady na zemi naposled vydechneme, máme oslavovat Boha.

Jsme tu proto, abychom oslavovali Boha... tečka! Děláme to tím, když druhým ukazujeme na Boží dobrotu místo na nás, když vyprávíme o Božích činech (obzvlášť když sdělujeme evangelium), když se ve zkouškách spoléháme na Boha, když žijeme v poslušnosti Boží vůle a přebýváme s ním ve vztahu, který uspokojuje duši. Příležitosti tady k tomu jsou nepřeberné, protože Bůh je nekonečně slavný v tom, kdo je a co dělá. Mohl by snad být větší smysl naší existence, než ten, který nám dal sám Bůh?

„Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.”—Zjevení 4:11

Pozastav se: Co nám ukazuje Boží slovo o prastaré otázce proč tady vůbec jsme?

Aplikace: Promysli si, jak tvoje každodenní rozhodování ovlivňuje tvoje uvědomování, že Bůh má pro tvůj život smysl a cíl, a jak můžeš zvýšit své vědomí o tom.

Modli se: Slavný Bože, ať vidím svůj smysl podle tvého plánu s mým životem. Svým Duchem mne zmocňuj odvracet se od sebe, abych se mohl obracet k tobě a přitom k tobě směrovat i ostatní. Amen.