Jak někam patřit a dělat to správně

Autor: Gabriella Silva

"Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni druhé. Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a jeho láska v nás došla naplnění."—1 Jan 4:11–12

"Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem."—Skutky 2:42–46

K tomu nejtěžšímu pro učitele patří zastavit konflikt studentů. Je téměř vyloučené přimět dvě děti s opačným pohledem na věc, aby spolu nějak vycházely, natož aby se spřátelily. Jednou se mi dvě holčičky v první třídě začaly hádat a nadávat si. Chtěla jsem jim pomoct a tak jsem je upozornila, že obě jsou mé oblíbené žačky, od kterých potřebuji vzájemnou spolupráci proto, aby ve třídě pomohly i ostatním. Přesto ani jedna nebyla schopná podívat se za urážku té druhé. Jejich přirozený sklon byl vidět jen své vlastní zájmy, i když to znamenalo, že si vzájemně ubližuji.

To mi poskytlo jasný obraz toho, co nám, církvi, dělá hřích. Naše povolání vzájemně k sobě patřit a žít Boží lásku je to, co se nevyskytuje přirozeně právě kvůli důsledkům hříchu, ale je to možné díky milosti.

Na začátku nás Bůh stvořil, abychom žili v harmonii a vztahu s ním, ale hřích nás od jeho lásky oddělil. Hřích se dostal do každičké skulinky našeho srdce a poskvrnil ho chamtivostí, pýchou, sobectvím a chtíčem. Potřebovali jsme zásadní transplantaci srdce, abychom žili z milosti spíš než ze své vlastní sebestřednosti. Ježíš Kristus na tento svět přišel proto, abychom se mohli smířit s Bohem, a když se to děje, Bůh nás přivádí do své rodiny. On nám dal svého Ducha, abychom mohli v Duchu mluvit a žít tak, že mu to bude dělat radost, místo žít v hříchu tak, jak jsme žili dřív.

Když pochopíme svůj hřích a Boží milost, umožní nám to žít z lásky a v jednotě tak, jak to pro nás Bůh zamýšlel. Víš, na kříži Ježíš přemostil propast mezi námi a Bohem. Narouboval všechny, kdo v něj uvěří, na Boží rodinu. Tím také vyrval z kořenů každé společensko-kulturní, rasové, politické a finanční rozdělení, které nás vzájemně od sebe oddělovalo. Evangelium nás před Bohem staví do naprosté rovnosti - hříšnější, než jsme si uměli představit, a milovanější, než jsme kdy mohli doufat.

Takže naše povolání je zareagovat na Boží milost společným životem a láskou takovou, jakou nás miluje Kristus. Tohle povolání je nejtěžší a přesto nejvíc hodné úcty, a nám věřícím patří. Protože jestli se opravdu máme rádi napříč kulturními rozdíly a tak odvážně, jak jsme milováni, pak svět opravdu může poznávat Boha (Jan 17:20-23). Naše jednota - náš otevřený, zranitelný, zaneřáděný, nedokonalý a přesto závazný společný život jako jednotlivých součástí jednoho těla Kristova - bude ukazovat ztracenému světu na jeho Tvůrce, a tím je bude zvát do jeho rodiny. Byli jsme stvořeni, abychom se vzájemně znali, milovali a patřili dohromady.

Pozastav se: Máš rád lidi v církvi? Konkrétně ty, kteří nepatří do tvého okruhu nebo jsou jiní než ty?

Aplikace: Přihlas se ke službě ve skupině lidí, které ještě neznáš, a sleduj, co Bůh tímto společně tráveným časem dokáže!

Modli se: Otče, vyznávám, že je těžké milovat druhé tak, jak mne miluješ ty. Nořím se do tvého daru milosti, a přesto selhávám v předávání ho mým bližním. Pane, potřebuji tvou pomoc. Pomáhej mi milovat tak, jak mne miluješ ty, nejen slovy, ale i činy. Pomáhej mi, aby tě svět viděl skrze nás, tvou církev. Amen.