IdentitaUkázka

Den 4: Jsem tu proto, abych dělal radost Bohu, ne abych usiloval o uznání lidí.

Modlitba: Nebeský Otče, během dne mi připomínej, že moje hodnota pramení z tebe. Amen.

Čtení: 

Jako Ježíšovi následovníci jsme povoláni ke službě. Když vidíme nějakou potřebu a jsme schopni pomoct, měli bychom vyskočit a udělat pro to maximum. A abychom si řekli pravdu, je příjemné, když nás někdo potřebuje. Vědět, že jsme schopni pro někoho v životě něco udělat může pomoct podněcovat náš pocit smyslu a cíle.

Ale jako všechno, když se motiv dokonce za nejvznešenějšími činy odchýlí od toho pravého, pak skončíme v něčem nezdravém. Jestli tě někdy za službu nějak ocenili, pak víš, že může být svůdné zabydlet se v té poctě a rychle zapomenout na důvod, proč jsi v první řadě začal sloužit.

Bez ohledu na důvod, když zjistíme, že toužíme po uznání, jsme zranitelní a náchylní přijímat velmi rozšířené falešné přesvědčení: abych měl hodnotu, musím se druhým líbit. Když této lži začneme věřit, sami sebe předurčíme k následným problémům:

• Zanedbáváme péči o sebe, protože naši hlavní hnací sílu živí uznání druhých. 
• Skrýváme své nedokonalosti a nedostatky. 
• Když jsme svůj úkol odflákli, neřekneme celou pravdu.

Potřebujeme si pamatovat, že nesmírnou cenu už máme! Jsme stvořeni k Božímu obrazu a nikdo jiný není jako my, nikdo takový nikdy neexistoval a nikdy nebude. Bůh nás plně přijímá a máme pro něj ohromnou cenu.

Když všechnu svou energii vložíme do snahy líbit se druhým, je to zbytečné. V životě to je tak, že nás někteří lidé budou mít hodně rádi... a jiní zase vůbec. A i když se můžeme poradovat z občasné pochvaly, nebo nám city může zranit negativní názor na nás, uznání lidí by nemělo být nejsilnější motivací našich činů.

Máme dělat radost Bohu víc než usilovat o uznání lidí. Dokonce i apoštol Pavel se o tom zmínil, když zápasil s tím, jak ho lidé viděli.

Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník! (Galatským 1:10)

I když naše jednání může vést k tomu, že lidem sloužíme a děláme jim radost, vždycky by nás měla motivovat služba Tomu, kdo nám sloužil nejdřív tím, že pro nás dal svého Syna.

Přemýšlení:

Jak by to vypadalo, kdybych druhým sloužil a přitom v nacházení své hodnoty nezávisel na jejich uznání či ocenění?