IdentitaUkázka

Den 2: Díky Ježíšovi, jsem dostatečný.

Modlitba: Nebeský Tatínku, děkuji, že jsi mne adoptoval do své rodiny a že jsi ze mne udělal nové stvoření. Amen.

Čtení:

Už sis někdy pomyslel, že bez ohledu na to, jak moc se snažíš a jak tvrdě na něčem děláš, nikdy to nebude dost? Měl jsi někdy pocit, jako kdybys nikdy nesplnil očekávání? Nejsi sám. V určitém bodě života tady tomu uvěřilo mnoho z nás:

Nesplňuji.

Nezasloužím si.

Nejsem dost dobrý.

Ono totiž to, čemu o sobě věříme, silně ovlivňuje naše chováni. 

Jestli skutečně věříme, že nejsme dost dobří a že si nezasloužíme lásku, pak se hodně nadřeme ve snaze chovat se tak, jak věříme, že tím získáme něčí přijetí. Když nesplníme něčí standardy nebo očekávání, budeme prožívat vinu a hanbu. A ten bludný kruh bude pokračovat. Je to vyčerpávající způsob života.

Ale jde to i jinak! 

Když věříme Kristu, Bůh nás adoptuje do své rodiny. Stáváme se jeho dětmi. Když tady tomu neuvěříme jako děti, je to proto, že nezvládáme chopit se úžasné příležitosti toho, co Bůh učinil, když nás vykoupil smrtí a vzkříšením svého Syna. 

Co tedy Bůh říká, že jsme? Apoštol Pavel to v prvním století napsal Ježíšovým následovníkům do města Korintu:

“Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo - hle, je tu nové” (2 Korintským 5:17)

Tento oddíl nám sděluje, že když uvěříme a vložíme svou důvěru na Ježíše, stává se z nás naprosto nový člověk. To znamená, že můžeme prožívat svobodu v tom, že žijeme život navržený pro nás Bohem - život, v němž se vidíme podle toho, co Bůh říká o nás a kdo jsme. 

A kvůli Ježíšovi Bůh říká... to, co jsi, stačí.

Jsi milován.

Máš smysl a cíl.

Patříš sem.

Jsi Boží.

Když věříš, že jsi díky Ježíšovi dostatečný, může to naprosto přeorientovat tvůj pohled. Může ti to přinést svobodu, o níž jsi netušil, že je možná. Můžeš spočinout v tom, co Bůh o tobě říká, a nechat se tím povzbudit. Když se unavíš, můžeš se na tuto pravdu zaměřit, a to může přehodit výhybku tvého myšlení i srdce. 

Přemýšlení: 

Ve kterých oblastech se cítíš nedostatečný? Jak ti může pomoct, když si budeš připomínat, že tě Bůh plně přijal? Jestli tuto pravdu skutečně vstřebáš, jak ti to změní pocity a jednání?