IdentitaUkázka

Den 1: Nemusíme mít nad vším kontrolu, protože tu má Bůh.

Modlitba: Bože, pomoz mi nezapomínat, že ty máš nad vším kontrolu a já se na tebe můžu spolehnout. Amen.

Čtení:

Je příjemné mít pocit, že mám všechno pod palcem. Dokonce už jako děti jsme chtěli rozhodovat, co budeme jíst a kdy půjdeme do postele - ne naši rodiče. Je něco velmi lákavého na rozhodování o výsledku. Ale touha být ten, co to má na starosti, také může přiživovat dost rozšířené falešné přesvědčení: musím to ovládat, abych byl v bezpečí a spokojený.

Například můžu mít pocit většího bezpečí, když cestou na výlet sedím za volantem (ovládání), kdy spoléhám na svou schopnost rychle reagovat a uniknout tak nebezpečné srážce.

Můžu se cítit bezpečněji, když jako jediný mám přístup k rodinnému spořícímu účtu (ovládání), protože tak zajistím, že peníze půjdou tam, kam chci.

Můžu být spokojenější, když jsem to já, kdo plánuje příští dovolenou (ovládání), protože znám všechna nejlepší místa kam se podívat a kde se dobře najíst.

Ale takové "ovládání" je v konečném důsledku jen iluze, že? Všichni jsme zažili špatné počasí nebo něco nečekaného, co naše pečlivě připravované plány úplně zhatilo. Vždyť konec konců nemůžeme plně ovládat vůbec nic, že?

Král Šalomoun, o kterém se mluví jako o nejmoudřejším člověku všech dob, napsal:

Člověk má v srdci mnohé plány, stane se ale, co chce Hospodin. (Přísloví 19:21)

Nepotřebujeme všechno ovládat, protože to ovládá Bůh.

A když nemůžeme svůj život plně ovládat, můžeme se opřít o Toho, kdo to v ruce má. Náš pohled je omezený, vidíme jen to, co se nás dotýká. Boží pohled ale neomezuje nic. On vidí minulost, současnost i budoucnost všeho a všech.

A když možná ne vždy chápeme, proč v životě někdy jdou věci jinak, víme, že nás Bůh miluje a záleží mu na tom, co se s námi děje. A dokonce i když se náš život neodvíjí tak, jak jsme doufali, víme, že Boha to nezaskočilo a že je v tom s námi. A co víc, jeho konečné cíle se prosadí.

Ano, když to nemáme pod kontrolou, může to být frustrující. Když se naše plány rozpadnou, může nás to zklamat a dokonce bolet. Ale stojí za to připomínat si...

I když mi připadá, že to mám pod kontrolou, ve skutečnosti nemám.

Ať se stane cokoli, Bůh je se mnou.

Boží cíle se nakonec prosadí. 

Přemýšlení:

Ve kterých oblastech svého života se přistihuji, že bojuji o kontrolu, a jak tento týden můžu nezapomínat spoléhat se v tom na Boha?