Zpívání v temnotě: Nacházet naději v písních BibleUkázka

Píseň síly

Oslepnout, toho se bojí mnoho lidí, a na světě to patří mezi tři hlavní obavy. Už v raném dětství jsem se naučila, že být jiná může vést do izolace a smutku, pokud věci vezmu do vlastních rukou. Udělat si život lepší bylo na mně. Když jsem se pokoušela nanést si makeup - nebo žehlit, vařit či uklízet - věděla jsem, že to všechno mne připravuje na budoucnost.

Zvládnout každý nový úkol mi dávalo důvěru, že mohu zvládnout skoro všechno, co si umanu, a že moje nadšení to zvládnout mi pomůže vzkvétat ve světě těch, co vidí. Ale tento druh vnitřního odhodlání v sobě má jeden zádrhel. V určitém bodě už to prostě dál nejde.

Vysloužit si své místo na světě a udržovat ho je vytrvalé, nekonečné, vyčerpávající úsilí, které ti nakonec odčerpá všechnu sílu. Pak znejistíš, stagnuješ a cítíš se jako propadák. Pokoušíš se vzpamatovat tím, že se pevně odhodláš, a zase se to nepodaří.

Nikdo nechce být slabý, nebo aby ho za slabého považovali. Přesto všichni čelíme výzvám, a všichni máme své slabosti. 

Chana je nádherný příklad setkání s Bohem v křehkosti a zranitelnosti. Při rodinné výroční cestě do Jeruzaléma vstoupila do stánku, ale tentokrát v hlubokém zármutku a v slzách Bohu vylila své srdce (1 Samuelova 1:10). Nerezignovala na svou situaci a navzdory té situaci nechválila. Ale přinesla Bohu své bolavé srdce a vášnivě se modlila za to, co ji ze všeho nejvíc tížilo: skutečnost, že byla bezdětná.

Ve své slabosti šla k Hospodinu a přinesla svou touhu k tomu jedinému, který to mohl změnit.

Chana se nemodlila jen za syna. Také Bohu přinesla i svou úzkost a hořkost, které ji držely v zajetí. Vložila na Pána svou nejhlubší touhu, nejhlubší zármutek a nejhlubší temnotu. Všechno, co se krčilo v zákoutí jejího srdce, dala Bohu, který ji stvořil.

A teď už mezi nimi nic nestálo. Ve vyznání, pláči a odevzdání Chaniny modlitby vidíme, jak Bůh začíná jednat a dává sílu.

Důvod, proč denně zápasím o život v Boží síle, je, že musím být v pohodě se svou slabostí. I když si možná myslíš, že slepota je moje největší překážka, moje vnitřní slabosti jsou mnohem problematičtější. Ve velké slabosti toužit být "bavič", jak je tomu u mne, se skrývá obava, jak mne lidé vnímají. Přesto vkládám svou identitu v Krista a tak nacházím skutečnou sílu.

Jak tohle v životě funguje? Znamená to, že se pokouším dívat se na sebe tak, jak mne vidí Bůh - jako svou draze milovanou dceru, příjemce Kristova dokonaného díla na kříži. 

Jestli si druzí myslí, že jsem slabá, je to v pohodě. Mají pravdu - neřeším svůj život sama, a na tuto skutečnost se pořád víc spoléhám. 

Přemýšlení: Po čem toužíš a potřebuješ to předat Bohu? A v čem jsi spoléhal na svou sílu místo na Boží? Popros ho dnes, aby ti dal hluboký pocit vnímání jeho přítomnosti, a aby tě naučil spoléhat se na něj se vším, dokonce i s nejhlubšími touhami a přáními.

Pro víc informací o knize můžete navštívit zde.