Zpívání v temnotě: Nacházet naději v písních BibleUkázka

Píseň pro plahočivou cestu

Už ses někdy ocitl v období, v němž je práce jednotvárná, únavná a monotónní? Možná, i když teoreticky víš, že musíš procházet dobou přípravy, si nejsi úplně jistý, proč jsi zdánlivě uvízl ve své současné situaci. Bolestně toužíš po budoucnosti, kdy přichvátneš a už tam budeš.

Bible je plná lidí na plahočivé cestě - povolaných pachtit se únavnými nebo těžkými okolnostmi den za dnem, rok za rokem. Mojžíš je na podobné cestě mimořádný příklad a úžasný průvodce. Nahradil jedno nudné období života - čtyřicet let pachtění za ovcemi - ještě těžším obdobím, kdy čtyřicet let vedl stovky či tisíce nevrlých a hlasitě protestujících Izraelců na Bohem zaslíbené místo.

Příběh Mojžíšovy proměny, během níž ho Bůh vedl tak dlouhým zápasem, je opravdu strhující. V tom, jak ho Bůh vedl jedním klopýtavým krokem za druhým, jeho závislost na Bohu narůstala. Docházel k tomu, že věci začal víc vidět tak, jak je vidí Bůh. Jeho trpělivost se prohlubovala. Stal se z něj člověk nekonečně moudřejší, mimořádně milosrdný a milující.

Moc se mi líbí, že si ho Bůh v každičké chvíli jeho plahočivého života předen připravoval na dobrodružství proměňující svět. Aby mohl Mojžíš napsat Pentateuch, prvních pět knih Bible, takové vzdělávání potřeboval. Potřeboval vojenský výcvik k vedení a logistice. A potřeboval své pastevecké dovednosti, aby mohl trpělivě chránit a vést lid, který mu Bůh dal na starost.

Bůh si v naší bolesti rozhodně nelibuje. A vždycky je s námi právě tam, uprostřed té bolesti, a řídí všechno tak, aby to dopomáhalo k dobrému (Římanům 8:28). Dokonce i když vůbec nechápeme, proč věci nejdou podle našeho plánu, můžeme se spolehnout, že nám Pán vždycky věrně nabízí svou neochvějnou sílu.

Když moje práce, ať už učení nebo hudba, byla mým jediným cílem, na konci plahočivé cesty byla ta cesta nudná. Chtěla jsem se tam dostat rychle a splnit si všechny cíle ještě včera. Opravdu, to, čeho jsem dosáhla, bylo a je velmi uspokojující - přinejmenším na pár hodin. Ale když to pro mne znamená víc než všechno ostatní, další ráno vždycky znovu nastane nezáživná rutina.

Ale když je můj cíl jít na té plahočivé cestě společně s Bohem, je to životodárný pocit. Přijdou příležitosti zastavit se, užívat si krásu přírody nebo času stráveného s přítelem. Je v tom prostor pro naslouchání, nadechnutí i modlitbu. A je v tom spousta zpívání naděje, když jdu - krok za krokem, vždycky jen jeden krok.

Přemýšlení: Vzpomínáš si na těžké období, kdy ti Bůh prohluboval charakter a důvěru v něj? Přemýšlej o tom a poděkuj mu za to, jak se s tebou v tom období setkával. Nebo jestli si na takovou dobu nevzpomínáš, popros ho, aby ti ukázal, třeba dnes, svou věrnost v detailech tvého života.